Oblivion 2

Oblivion/Pregnant

Z POHLEDU MIKA

Odešel jsem se slibem, že se nikdo nic nedozví. Mohl jsem vůbec něco takového dodržet? Ostatní mají právo to vědět. Hlavně Louis. Pokud se dozví co chce Tay udělat tak to nenechá dopustit. Zabrání jí v tom a to je to co bych měl nechat ho udělat. Jenže mi i dochází ta skutečnost v čem má Taylor pravdu...bez Luka ho vychovávat nechce. Nechce aby to malý nepoznalo tátu. Toho kterýho má učit, toho který mu má pomoct se rozhodnout co jednou v životě bude chtít dělat. A já ten pocit znepoznání vlastního otce moc dobře znám. Nenáviděl jsem vlastní mámu za to, že tátu nechala jít a vychovávala mě sama...možná, že nechat si to dítě vzít není zas tak špatný nápad. Taylor by nesnesla kdyby k ní vlastní dítě cítilo nenávist.

Z POHLEDU TAYLOR

Můžu někoho milovat a nenávidět? Já ano. Jak Luka tak to malé. ,,Vím, že za nic nemůžeš, ale tvůj táta a já...je to komplikované." promlouvám k mému bříšku. Zvláštní představa, že tam dole mě někdo poslouchá nebo při nejmenším za pár měsíců bude, pokud to nechám dopustit. Potichu se zasměju. ,,Nic neslibuju co s tebou bude, ale prozatím se o tebe budu starat a začnu hned sprchou a jídlem. No, a taky úklidem."

Po skvělé sprše si beru do ruky telefon a objednávám troje hranolky, dvakrát kebab, jednu velkou pizzu s žampiony a k tomu všemu tři velké kelímky coca coly. Velká strava pro dva. Vlastně možná pro tři. Po objednávce totiž volám mé sestře Spencer. ,,Taylor, to je dost, že ses mi ozvala." smutně se pousměju. ,,Omlouvám se, ale mám nějaké potíže a...nechceš se stavit? Pokud si v Los Angeles."

,,Jistě." zasměje se...to jsem jediná které do smíchu není? Udávám jí adresu a zavěšuji. Ještě úklid.

O patnáct minut později už byt vypadá celkem dobře a zásilka je tu. Připravuji jídlo na stůl a vše je jak má být. Skoro. Poslíčkovi dávám spropitné. Díky penězům které mi Luke ponechal na kartě kdyby se mu cokoliv stalo mám prozatím víc než dost. V přepočtu dva miliony korun. Kdyby zmizel a ponechal mě samotnou s jeho vlastním dítětem, který mi udělal když mě znásilnil. Pomyslím si hořce. Každopádně na další uvažování není čas. Spencer je tu. Bzučákem ji pouštím nahoru a čekám ji mezi dveřmi. Pokouším se o nejvřelejší úsměv.

Spencer se nezměnila. Stále krásná, sebevědomá a starostlivá jako kdy jindy. Silně mě stiskne v objetí. Chvíli se rozkoukává po bytě a chválí ho. Jo kdyby jen tušila co tu ještě předchvílí bylo za strašný nepořádek. Posadíme se na pohovku. ,,Tak jo povídej." požádá mě. Ušklíbnu se. ,,Všechno je těžký. Luke na té rehabilitaci," přikývne. Jistě musela to číst v desítkách časopisů. ,,a tak." zamračí se. ,,A tak? To neberu jako odpověď." odfrknu si. Jako vždy. ,,Co se děje?" odmlčím se co ji vlastně mám povoleno říct a co ne? O Lukovi rozhodně mluvit nemůžu. Nechci ji přivést do nebezpečí. Ale to že jsem těhotná si asi zaslouží vědět. Vyhrnu si triko a dotknu se bříška. ,,O můj bože!? Tay ty jsi těhotná?" vypískne radostně. Zasměju se. Její reakce mě překvapila. Čekala jsem kázání, že v mém věku 19-cti let je to šílené ale to neřekne. ,,Ty jsi těhotná a Luke je pryč?" tentokrát se zamračí ona a mě po těch slovech opět tlačí slzy v očích. Zadržuju je jak jen nejlépe umím. ,,Musel, znáš to." přikývne. ,,No, fajn."

Užíváme si zbytek dne a Spencer se rozhodne že tu přes noc zůstane. Druhý den už musí být na jedné konferenci. Klasický večer s mojí sestrou. Ideální.

Comm&vote :) abyste neřekli, že žádná část nekončí dobře!! :D