Oblivion 2

Oblivion/After a long time we meet

Z POHLEDU LUKA

Zaslechl jsem něčí kroky, které se rozlíhaly po celém skladišti. Nejdříve byly sotva slyšitelné, ale pak už jsem si byl jistý, že tu nejsem sám. Vstanu z postele pohlédnu dolů z patra, zahlédnu tu dívku. Celé dny o ní přemýšlím a snažím se vzpomenout co v mém životě mohla mít za roli a teď je tu. Proč? Mé varování jí nebylo dost jasné? Nestačilo jí co jsem musel udělat za nutnost? Co odporného jsem byl přinucen udělat? A od kdy mi na tom tak záleží? Odvážná. Potichu procházím dlouhou uličkou a scházím schody. Je otočená zády a já neodolám. Připlížím se k ní zezadu a rukama jí zakryju ústa. ,,Nekřič." pronesu co nejvíc tajemným hlasem. V tu chvilku začne ochabnout v mém náručí. A já ztuhnu. Pocítím vlnu slabého citu. A přesto ho pocítím. Je to jako obrázek někoho šťastného.

Z POHLEDU TAYLOR

Luke. Je to on. Ten dotyk. To tělo přitisknuté k mému. Ochabnu v jeho náručí a cítím jak ztuhl. Cítí to samé? Ne, to je nemožné. Tenhle Luke necítí nic. Chce mi zas ublížit? Jedna z mých obav. Odkryje ruce z mých úst a já se můžu konečně nadechnout a otočit se. Dívám se mu do jeho ustaraných očí a jizev na jeho vypracovaných svalech. Potlučený je slabé slovo. Martinéz se jen dívá z dálky a Luke to odnáší. Tak takhle se o ně stará jako o rodinu? Lhář. Nikdy jsem mu nehodlala věřit jediné slovo. Vše co vypustí z pusy je jedna velká lež. Pokrytec.

,,Co tu chceš?! Martinezovo varování ti nestačilo?!" hlas který slyším je hrubý a zlý. Bojí se. Proč?

,,Proč se bojíš?"

,,Vždy odpovídáš na otázku otázkou?" Skoro to zní jako za starých časů.

,,A ty?"

Odfrkne si.  ,,Si beznadějná. Proč to nevzdáš? Proč se snažíš? Vážně si koleduješ o smrt. Nebo o další chvilku trávenou se mnou v posteli." podotkne znechuceně a já se zachvěju. Jak to sakra myslí.

,,Líbí se ti druhým ubližovat? To ty si mě znásilnil. Nemusel si to udělat, ale rozhodl ses tak..."

,,Ne já tak udělal na základě rozhodnutí mého šéfa! Tebe bych se jinak nedotkl ani kdyby mi za to nabídli peníze. Vždyt se na sebe podívej..." tak to je rána pod pás. Kde jsou dny kdy mi každý den šeptával do ucha jak jsem krásná a nejúžasnější žena na celém světě? Kde?

,,Si stejně falešný jako on sám."  Hlasitě a pobaveně se zasměje. ,,Jistě, jsem přece grázl." odkašle si.

,,Proč si teda přišla?" zopakuje otázku.

,,Kvůli tobě." než stihnu říct něco víc zastaví mě.

,,Brzdi! Kdy už sakra pochopíš, že tě neznám? Ani tě nechci znát a nemáš tu co dělat. Proč neodjedeš někam hodně daleko a nenajdeš si na svoji záchranu někoho jiného?!"

,,Na svoji záchranu?!" tak tohle je absurdní.

,,Jasně! Tvoji záchranu. Podívej se na sebe. Jsi chudinka a nevíš co máš dělat se svým životem tak dolízáš za někým kdo o to ani nestojí. Chápeš? Nestojím o tebe! Dej mi pokoj a nevracej se!" zařve a celá místnost jako by se rázem točila.

,,Možná jsem pro tebe někdo dřív byl, ale je to pryč. Smiř se s tím." zašeptá do mého ucha a já se chvěju po celém těle. Ne. Nerozbrečím se jak malá holka. Ne předním tu radost mu neudělám.

,,Jak chceš, ale já se vrátím."

Comm&vote :3  První slova mezi Lukem a Taylor po dlouhé době...to, že je těhotná mu samozdřejmě jen tak říct nemohla. Ale nebojte všechno bude :D