Oblivion 2

Oblivion/What I Feel

Je jedenáct dopoledne. Stojím na letišti a vyhlížím Louise. V ruce držím kufr, protože se už nehodlám vrátit hned domů. Luke ať si dělá co chce. Jsem připravena vyrazit s Louisem do restaurace na oběd. Jeho pozvání nelze odmítnout.

Usmívám se od ucha k uchu asi jak blázen, ale co už. Louis přichází a já se k němu rozbíhám. SIlně mě stiskne, po tomhle se mi strašně stýskalo. Začneme se smát.

,,Louisi! Ty mě uškrtíš."

,,O to se snažím. Z lásky tě uškrtit." pousměju se.

,,Jasně!"

Po našem dlouhém přivítání si stopnem taxi a vydáváme se k Louisovi odložit své věci, pak hned na oběd. Sedíme v restauraci a oba dva se na sebe stále křeníme. Když ho mám u sebe jsem šťastná víc než jindy. Nevím co je to za pocit. Ale cítím se celá, bez něj jsem jen polovina mě samotné. A s ním se chovám jak bláznivá puberťačka. Jak děcko. Záleží mi na něm. Na našem velkém přátelství. Oba dva to tak cítíme.

Obědnáváme si a mezitím vyprávím Louisovi o všem co se včera stalo. Zamračí se.

,,Musela si být vyděšená, ale přece víš co jsi viděla, už dávno jsem se naučil ti neodporovat a souhlasit s tebou, protože si neoblomná a Luke by se to měl naučit taky."

,,Máš pravdu, přesně taková jsem."

Čišník nám přinese objednané šampaňské a oba si připíjíme na lepší zítřky.

Po obědě se procházíme spolu v parku a blbneme. Při čemž mě nejvíc naštve, když me Louis hodí do fontány. Jsem mokrá na kost, ale podaří se mi mu to oplatit a dostat ho do vody taky. Celé odpoledne si užíváme, a já trochu cítím pocit viny vůči Lukovi. Neozvala jsem se mu, že jsem v pořádku prostě nic. Nechávám to prozatím plavat. Vyndávám si své věci a začínám vybalovat. Beru své věci a jdu se do koupelny převléct. Mokré oblečení přehodím přez vanu a jdu se podívat do kuchyně. Louis dělá palačinky. Sedám si na barovou stoličku, opřu se lokty o stůl a s širokým úsměvem sleduju jeho kuchařské dovednosti. Dělá u toho různé hlouposti a xichty přijde mi to vtipné. Louisovi šlo vždy o mé štěstí. A vždy pro něho bylo důležité mě umět rozesmát. To se mu daří.

Pozdě večer zasínáme a pouštíme film. V ruce držíme misku s popcornem a oči nemůžeme od filmu odtrhnout. Když už chceme jít spát ještě chvíli povstávám v obýváku a vytáčím Lukovo číslo. Zvedá to ihned.

,,Luku?."

Nic jen šum.

,,Luku? Chápu, že si naštvaný, ale prosím odpověz.

Stále nic jen divné skřípění.

,,Luku, sakra!" vykřiknu.

Zavěsil to.

Vyděšeně hledím na mobil. Co když se mu něco stalo, tohle není jen tak. Tohle není žádná jeho hra.

Hážu na sebe v rychlosti bundu.

,,Tay? Kam to jdeš?" zeptá se zklamaně Louis.

,,Louisi, Lukovi se něco stalo, zvedl mobil a nic, nic neříkal byl slyšet jen divný šum a pak to zavěsil. Tohle není jen tak." zašeptám.

Comm&vote