Oblivion 2

Oblivion/What now?

Z POHLEDU TAYLOR

Z nemocnice vycházím tak tak. Prohrábnu si rukou vlasy a zprudka se nadechuju čistého vzduchu. To snad ne. Mike vybíhá za mnou. Nic neříká a my odjíždíme zpátky ke mně. Sednu si na pohovku a snažím se vstřebat novou žhavou novinku. Jedná má část je z té informace dokonce šíleně nadšená a ta druhá spíš trpí. To se nemělo stát. ,,Co chceš dělat?" zeptá se Mike. ,,Musím ho dát pryč." ,,Cože, interrupce?!" vyhrkne brunátně. ,,To nemyslíš vážně? To malé v tobě je to jediné co ti po Lukovi zbylo a ty ho chceš dát pryč?! Tak by to Luke nechtěl..." přestávají mě jeho řeči bavit. ,,Ty zatraceně nemáš tušení co by Luke chtěl nebo nechtěl!!! Není tu a kdyby byl stejně by mu to bylo fuk! Copak si zapomněl? Má vymytý mozek sotva pozná mě natož radost ze společného dítěte! On radost nezná. Nezná žádné pocity kromě touhy plnit špinavou práci!" to už hysterycky křičím. ,,Uklidni se, tohle ti nesvědčí! Zavolám ostatním." ,,Ne! To teda nezavoláš! To neuděláš...nesmí o tom nikdo vědět! Co myslíš že by se stalo? Rozlehlo by se to dál co by na to říkali vaši fanoušci? Mají strach o Luka a jejich jediná šance na váš návrat kapely je pomyšlení že se Luke vrátí. Lžete jim a myslí si to, že se vrátí z nějaké rehabilitace. Takové lži. Luke se nevrátí co jim řeknete za pár dnů nebo měsíců? Vaše kapela začne brzo upadat do ničeho. Za chvíli si na vás nikdo nevzpomene. Nic dalšího nesmí vyjít ven!" přes slzy přestávám vidět. Mika vidím jen jako rozmazanou šmouhu. Proč je to tak těžké. ,,Bez něho nemůžu vychovat naše dítě. To prostě...nejde, nepřichází to v úvahu. Buď s ním nebo nic. Takže nic!" ukončuju náš rozhovor a já si uvědomím tu pravdu co jsem právě vyslovila. Bez něho nemůžu vychovávat naše dítě. Ale co když to malé bude právě důvod pro který se vrátí...co když ho to přivede zpět do reality.

Comm&vote