Oblivion 2

Oblivion/True or not?

Z POHLEDU TAYLOR

Najednou to podivné zvláštní souznění. Okolo vás slyšíte jen třepetání křídel a nevnímáte nic jiného než doteky, pocity a emoce. A mým úkolem bylo pochytat části odstínů, které zůstaly někde v povzdálí.  Části Lukových odstínů. Ať dobrých či zlých. Dařilo se. Dny ubíhaly a já se vpíjela do jeho očí stejně jako by to bylo dnes kdy jsem ho poznala v tom letadle. Kdy jsem se zadívala do jeho úžasných očí a plných rtů, které mě tak moc uváděly do rozpaků a probouzely ve mně naprosté šílenství.  Zůstavala jsem s ním ve dne v noci a probouzela v něm vášeň a všechny špatné informace uváděla na pravou míru. Začínal mi věřit. A důvěra je velmi silné pouto.

,,Nejsem si jistý...myslím, že ti kluci. Mám s nimi něco společného? Nějaký zájmy? Pravda nebo ne?"

Usmívám se od ucha k uchu.

,,Pravda. Máte společnou vášeň pro hudbu."

,,Miluju hudbu?"

,,Ano."

Nečeká ptá se dál.  ,,Má nejoblíbenější barva je bílá. Pravda nebo ne?"

,,Ne. Tvá nejoblíbenější barva je černá a šedivá." Luke se zachmuří.

,,Narvali mi do hlavy spousty lží a nesmyslů. Nevím co je skutečné a co ne."

,,Luku." zašeptám zkroušeně. ,,Já ti říkám jenom úplnou pravdu. Pomáhám ti zjistit kdo jsi."

Slabě se usměje. ,,Já vím krásko. Já vím."

Uculím se a pokračujeme v naší "hře" kdo jsem.

Z POHLEDU LUKA

S ní jsem někým jiným. Nepoznávám tu osobu, ale vím, že byla dobrá a dokázala všechny ty věci, které tahle zlá osoba ve mně neumí. Například milovat.  Každým dnem se opíjím její přítomností a nedokážu jasně myslet a takové to má být? To znamená milovat? Protože myslím, že odpověď je ano. Tohle je čisté vyznání. Cítím její myšlení spojené s mým. Cítím to silné souznění mezi námi. Je jako psaná čára v mé dlani. Jen jsem ji potřeboval najít. Jenže to ona si našla tebe.  Pravda.

Otvírá mi můj svět. Všechny mé obzory a šance. Oba jsme jako kyslík a vzduch. Nedokáže beze mě být a já bez ní? Ani já si to nedokážu představit. Vše je to zvláštní sen.
Zažíváme spolu každé svítání slunce a každou noc spolu usínáme. Jsem jako její verš a ona mojí básní, protože o ní bych mohl psát a mluvit do nekonečna. Přál bych si pro nás něco mnohem lepšího. Ale jak může jednou něco lepšího být? Nemůže, ne dokud je na světě někdo jako Martinéz. Zničím ho pokud bude třeba. Zabráním mu v tom aby mě znovu zlomil. Nebo aby zlomil Taylor. Protože ať se Martinéz snaží jak chce, ji nezlomí. Je silná. A to je jedna věc, kterou si na ní neuvěřitelně cením. 

Z POHLEDU LOUISE

Můj mobil vyzvání už po několikáté. Bouchnu pěstí do stolu a naštvaně k němu kráčím. Mike. Co by Mike potřeboval?... Snad je Taylor v pořádku. A vůbec od kdy mám o ní obavy...vlastně jsem je vždy měl. Bývala moje. Žárlivost? Ne. Tak to není. Sice si stále myslím, že si zaslouží něco lepšího, ale mám o ní jen strach. Nikdy mě to nepomine. Zažila v životě už hodně utrpení a jedno horší než druhé. Zatímco ona pro mě bude znamenat něco, já pro ni nic. Ani vzdáleně. Nikdy. Dala to jasně najevo. Jak se všechno mohlo tak pokazit? Tahala mě jen za nos...pravda nebo ne?  Vlastně už ani nevím...

Comm&vote :*  Nebojte Louis bude brzo zpátky. Ještě jsem nevymyslela, ale jak bude dál pokračovat jeho postava v tomto příběhu :D, ale rozhodně to nenechám tak aby si myslel tu lež od Taylor, že pro ni nic neznamená.  :)