Oblivion 2

Oblivion/Drug

Z POHLEDU TAYLOR

Adresa. Vážně v ruce držím adresu kterou jsem tak moc potřebovala. Najdu Luka a vše bude tak jak by mělo být. Martinéz půjde do vězení a my budeme mít důkazy které můžeme policii předložit. ,,Luke bude brzo doma kluci." řeknu co nejvíc jistým hlasem. Přikývnou ale jediný Mike se nijak netváří. ,,Tak pojď me na to. Ať to máme za sebou." do ruky si bere zbraň, kterou dostali všichni od Louise. Každý má jednu. Nemůžu uvěřit, že tohle u sebe schovával. Mám strach, že se to může zvrtnout a plán se zbraněmi se mi moc nelíbí. ,,Jdeme." rozkáže všem Louis a já si schovávám zbraň za opasek.

Dostavujeme se s autem blíž k adrese, ale zanecháváme ho dál a schovaný. Všichni vystupujem. Nervy ve mně pracují na plné obrátky, snažím se tu nervozitu ignorovat. Jenže naopak se stupňuje. Chvíli jdeme rovnou cestou pak se ale rozhlédneme a před námi v dálce se rýsuje velké skladiště. ,,To by mohlo být ono, rozhodně." Louis nepochybuje. Rozhodneme se že skladiště obejdeme a rozdělíme se. Jdu s Calem a Louis s Ashem a Mikem. Cal jde první a já hned za ním. Nakračujeme pomalu a hlavně potichu. Ocitáme se před velkými červnými a zrezivělými dveřmi. Otevřít je potichu nemáme šanci. ,,Fajn, snad to zvládnem." mezitím k nám dochází i ostatní. Je tu jen přední vchod a zadní. ,,Mám pocit že tenhle zadní vchod nikdo nepoužíval pěkně dlouho." podotkne Louis a já souhlasím. Dveře jsou dokonce v rohu dole zarostlé plevelem. ,,Na tři?" zeptá se Cal a Louis souhlasí. Oba jdou ke dveřím ,,Raz, dva, tři." oba naráz zatáhnou a dveře se skřípavě otevřou. Ten zvuk je nesnesitelný. ,,Můžeme jen doufat, že to přeslechli." Jsem první která udělá krok do toho černého stínu skladiště. Ostatní vejdou také a dveře dáváme na své místo. Sahám po zbrani a ani oni nejsou pozadu. Musíme být připraveni na všechno. Suneme se podél zdi. Někde zaslechnu zvláštní praskavý zvuk a já se zachvěju. Tohle místo mě děsí. A co teprve Luka. ,,Sakra." přikrčím se když zahlédnu v uličce stát muže v obleku. ,,Jeden z jeho kumpánů, hádám." zavrčí Mike. ,,Jo." potvrdí Louis. Cal zaklepe o stěnu a zvuk se rozlehne všude. ,,Cale.!" naštvu se. ,,Co? Přilákáme ho sem a složíme. Je sám." Musím uznat že měl dobrý nápad. Přikývnu. Muž přichází dlouhými a ráznými kroky k nám. Cal se připravuje a po chvilce přesně na čas udeří. Muž spadne k zemi a je omráčený. ,,To se ti povedlo." vypískne uznale Ash a já se zasměju.

Muže necháváme ležet na zemi a vydáváme se do uličky. Všude po stranách jsou černé zastaralé a plechové dveře. ,,Co v nich je?" optám se jako by to snad mohl někdo vědět. ,,Můžeme se podívat." odpoví jízlivě Mike a bez dalších slov se vydává k jedním dveřím a zprudka je otvírá. ,,Co je to za puch." zakryjeme si všichni nosy. ,,Nevím já...proboha." jen co to dořekne přistoupím blíž. Kosti. V té malé těsné místnosti leží lidské kosti. ,,O můj bože." vyhrknu a v očích mě zaštípou slzy. To je...strašný."

Než stihnu doříct něco dalšího zaslechnu rány a k nám přibíhají muži. Nestihneme zareagovat a to byla právě chyba. Jediný kdo se nevzdával byl Louis a já, ale i nás omámili bez okolků nějakou látkou. Hadr na mém nose nepovoluje a já zavírám oči. Někdo ke mně přistupuje a já si všimnu toho povědomého obličeje. ,,Lu-Luku." zašeptám poslední slova než zavřu úplně oči.

Comm&vote :333