Oblivion 2

Oblivion/Injection

Z POHLEDU LUKA

Už nevím jak dlouhá doba uběhla. Mučí mě a v jednom kuse do mě bodají jehly. Mám halucinace a strácím se sám v sobě. Upravují mé myšlenky mé city prostě vše na čem mi kdy záleželo je pryč. Alespon myslím že po dnešku bude...v hlavě se mi promítají už jen kratičké záblesky toho co jsem měl. Ale nejsem si jistý co nebo kdo to je, všechny ty osoby v mí hlavě jsou něčím pro mě výjmečné, ale nechápu proč vlastně? Záleží i jim na mně? Kdo jsem pro ně byl? A jestli jsem pro ně vůbec někdo byl tak proč tu nejsou. Necítím bolest ani strach. Už ne. Pomalu to odchází a mizí z mého života. Začínám jiný život. Oni tam nebudou. Nikde v mých vzpomínkách prostě smázáno a tečka. Nová kapitola života. Mým úkolem je akorát ničit a zabíjet.

Jako už po několikáté na tomto místě otvírají ty hrůzné dveře. Tahají mě z cely a nemusí mě držet. Už ne. Jdu sám a dobrovolně. Vím co mě čeká a nemá cenu se tomu bránit. Předstupuji před Martinéze a on v ruce drží poslední injekci s tou zvláštní látkou která ze mě dělá někoho jiného. Během sekundymi vyhrnuje rukáv mikiny a jehla je ve mně. Slastně vydechnu. Potřeboval jsem to. A co víc je to jak droga. ,,Právě si dobojoval." Zasměje se krutě Martinéz a já strácím vědomí. Už necítím žádná křídla, která jsem myslel že mě drží. Jsou pryč.

Comm&vote :3 :) jedna krátká část jenom z pohledu Luka.