The Lunch Table(Lashton CZ překlad)

46.Kapitola

ASHTON'S P.O.V

Uběhlo několik dnů od toho,co Luke zvracel. Nevedlo se mu moc dobře kvůli chemoterapii. Byl často velmi unavený a měl kruhy pod očima.Taky byl velmi slabí a začal být i velmi hubený,nechtěl jíst ani pít. Museli mu včera napíchnout umělou stravu a vodu,aby trochu nabral. Nechtěl jíst ,protože se bál,že bude zvracet.

Tu noc,kdy vyzvracel spoutu krve, moji sourozenci a teta s námi trávili čas, jenže pak je už nechodili,protože Luke nechtěl aby ho viděli takhle. Nemohl moc mluvit,ale ke mně mluvil dokud mohl ,dnes mu skončila chemoterapie,takže by mu mělo být brzo líp. Jeho operace je za dva dny.

Doktor vešel dovnitř zrovna ,když jsme s Lukem měli menší konverzaci , „Jsi připraven skončit s chemoterapii?" zeptal se. Luke přikývll a doktor přišel blíž k němu a začal z Lukové hrudi sundávat kuličky. ((netuším co to je))

Vzal jsem Luka za ruku a on mi ji pevně stiskl , „Promiň ,asi jsem ti měl říct,že to bude bolet."

„To je v pořádku,"zašeptal Luke.

Doktor sundal ty věci z Luka a řekl, „Dobře,uděláme ti MRI abychom viděli zda se nádor zmenšil."

'Zmenšila,jinak tě zabiju a vyléčím ho sám ,pokud to nebude fungovat' pomyslel jsem si.

„Víš kde je jeho matka?"

„Šla si do jídelny pro kávu."

„Dobře,zavolejte mě až se vrátí,protože potřebujeme podepsat pár papírů předtím než ti uděláme vyšetření."

Oba jsme přikývl a on odešel,"cítíš se teď trochu líp?" zeptal jsem se ze srandy.

„Jo,cítím se tak dobře,že bych mohl běžet maraton,"zasmál se.

Mluvili jsme spolu pár minut a pak přišla Liz s dvěma kelímky kávy , „Tady máš Ashtone ,myslela jsem ,že by sis taky jednu dal." Podala mi jednu a já poděkoval. „Luke vzala bych ti taky jednu,ale doktor říkal,že nesmíš kofejn".

„To je v pohodě, a hledal tě doktor mami, potřebuje podepsat pár věcí pro mé vyšetření."

„Dobře,budu hned zpět." Pak odešla a my čekali. Po chvilce se vrátila jeho mamka společně s doktorem a sestrou.

„Dobře Luke,vezmeme tě do MRI pokoje,chceš jít nebo se posadíš na vozíček?".

„Půjdu,jen budu potřebovat trochu pomoct."

„Já mu pomůžu,"řekl jsem a stoupl.

Luke odhrnul přikývky a já mu pomohl sednout, on opatrně dal nohy z postele,ale zastavil se „Ashi můžeš mi prosím podat můj župan?"

Přikývl jsem a pomohl mu ho obléct si předtím ,než stoupl . „Děkuju," pomohl jsem mu dát jeho ruku za můj krk a druhou volnou rukou jsem chytl tu jeho. Připomnělo mi to,jak jsem byl v nemocnici a on pomáhal mě .

Pousmál jsem se nad vzpomínkou a pokračoval pomalou chůzi k výtahu. MRI pokoj byl na ICU poschodí. Zas a znova ,výtah jel pomalu a v něm bylo moc lidí,kteří čekali. Nikdo z těch lidí nevypadali nemocněmtak a nás zírali což jsem nechápal,myslím tím,jsme v nemocnici tady je spoustu nemocných lidí.

Jedny dveře se otevřeli a lidé se začali cpát dovnitř,jeden kluk žduchl Luka do ramene a on skoro spadl,kdybych mu nepomáhal byl by dávno na zemi ,"Umm promiňte?" řekl jsem se zdvihnutým obočím na kluka,který Luka strčil po chvilce co jsme vešli do výtahu.

Ten kluk se na nás otočil a řekl, „co?"

„Jako vážně? Narazil jsi do něj a on málem spadl,mohl by ses omluvit,"řekl jsem a snažil se neznít naštvaně.

„Oh tak on nezvládne malé postrčení?"zeptal se sarkasticky.

To mě rozčílilo, „Má rakovinu,zrovna mu skončila chemoterapie ,je velmi slabí a mohl spadnout, teď se omluv." Lidé ve výtahu zírali,ale mě to bylo jedno.

„Omlouvám se .. že je koťátko."

„Woah zlato,nemusíš to říkat,jen se omluv a přestaň se chovat jako šulin,má rakovinu,nepotřebuje tvoje sračky ." Ten kluk vypadal naštvaně. Nakonec se omluvil.

„Ok,sorry." Řekl naštvaně a podíval se jinam.

„Máš štěstí,že nemůžu nechat svého kluka jít,protože jinak bych z tebe ty sračky vymlátil."Otočil jsem sebe i Luka a řekl,"ICU poschodí ,prosím," muž přikývl a zmáčkl tlačítko.

Naše poschodí bylo hned první a tak jsme vystoupili a pomalu se rozešli k ICU pokoji,ale Luke řekl něco po cestě ,"Děkuju."

„Za co?"

„Za to zastávání mě tam."

„Jen jsem tě chtěl ochránit."

Po té co jsem to dořekl,jsme vešli dovnitř pokoje a já mu pomohl lehnout si na postel typu přístroje a řekl jsem ,"Budu tam zatímco budeš uvnitř,nemáš se čeho bát." Usmál jsem se a on přikývl.

Přišla sestřička a připoutala Luka k té posteli , „Proč to děláte?" zeptal jsem se.

„Jen se ujišťuji,že se nebude hýbat,děláme to všem pacientům." Já přikývl a odešel.

„Dobře Luku my tě pošleme dovnitř,bude to jen pár minut,zůstaň v klidu. Je tam mikrofon takže k nám můžeš mluvit kdybys potřeboval,takže tě uslyšíme."

On přikývl a přístroj se začal hýbat. Bylo to tichých několik minut,pak Luka začali vyndávat. „Jaké to bylo?" zeptal jsem se ,když už byl venku.

„Relax."

„Dobře,"řekl jsem a sestřička přišla a sundala mu pruhy,já Lukovi pomohl nahoru a šli jsme zpátky do jeho pokoje. Chtěl udělat pár kroků sám ke svému pokoji. Chytl se zábradlí a udělali jsme společný krok.

Byli jsme u něj v pokoji a já mu pomohl dostat se zpátky do jeho postele a posadil jsem se na židli. Liz a doktor právě přišli,"Dobře Luku,na MRI se nám ukázalo,že část rakoviny je pryč ,ale stále je tam malé místo kd je. Takže po tvé operaci budeme pokračovat s chemoterapii a pak začneme s ozařováním.Ozařování,které ti budeme dělat se jmenuje Externí radioterapie.Funguje to na způsob laseru které budou směřovat k místu kde je rakovina,ale nebolí to,trvá to pouze 1-5 minut a děláme to 5 dní týdně."

Luke přikývl a doktor pokračoval,"měl by ses teď prospat,měl by ses cítit líp až se vzbudíš."

Luke přikývl a doktor odešel. Podíval se na mě,"zdřímneš si semnou?"

„Jasně,že jo."

-Zbývají nám jen poslední 4 kapitolky!!:(( -