The Lunch Table(Lashton CZ překlad)

47.Kapitola

LUKE'S P.O.V

Dnes byl den mé operace ,která měla být už za pár hodin a já byl strašně nervózní.Cítil jsem se mnohem líp, nebyl jsem unavený a měl jsem zase chuť k jídlu. Zvracel jsem ,protože to nebyl vedlejší efekt chemoterapie , ale vedlejší efekt rakoviny žaludku.

Ashtonova rodina mě navštěvovala a stejně tak i Chris.Brook jednou přišla a řekla,že odchází z nemocnice,protože její sestře je líp. Bylo smutné si myslet,že je to naposled co ji já nebo Ashton vidíme.

Ashton vešel do pokoje ,zrovna se vracel z terapie, „Čau."

„Ahoj,"řekl jsem a políbil ho jakmile přišel a sedl si vedle mě.

„Jak se máš?"

„Jsem nervózní."

„Nemáš důvod být nervozní, vše půjde dobře a oni ti to vyndají,tvá rakovina bude z velké části pryč a pak budeš mít pár měsíců chemo a ozařování,a nakonec ti bude dobře."

Přikývl jsem a řekl,"jsem unavený."

„Zdřímni si."

„Ty jsi unavený?"zeptal jsem se a chytl ho za ruku.

„Ne,ale stále si můžeš jít zdřímnout a já se s tebou budu tulit."

„Jsi si jistý?" přikývl a oba jsme si lehli dolů a obtočili okolo sebe ruce.

„Dobrou noc," řekl jsem se smíchem nad mým vtipem, protože přece nebyla noc ,lol.

On se zasmál a řekl , „dobrou noc ,lůzře."

„Podivíne."

„Mrcho."

„Blbče."

Oba jsme se zasmáli nad našemi stupidními vtipy a to je vše ,co si pamatuju předtím než jsem usnul.

Byl jsem probuzen Ashtonem,který semnou třepal se slovy , „Luku musíš vstávat, je čas tvojí operace."

„Ještě 5 minut."

„Nemyslím si,že by to u doktorů prošlo."

Otevřel jsem oči a okolo mě bylo spoustu sestřiček a pár doktorů,Ash už nebyl vedle mě,ale stál naproti mně společně s mamkou a bratry.

„Oh,ty jsi mluvil vážně," řekl jsem a podíval se po pokoji.

„Jo,"řekl a chytl mě za ruku.

„Pane Hemmingsi, potřebujeme vás uspat." Podíval jsem se na sestřičku,která držela v ruce strašidelně vypadající věc, „uspíme vás a pak vás odvezeme na sál." Já přikývl a ona se rozešla ke mně.

„Hej,pamatuj co jsem ti předtím řekl . Bude to v pohodě a my tu budeme až se probudíš , miluju tě."

Usmál jsem se a řekl ,"taky tě miluju."

Sestřička mi dala masku na mou pusu a zmáčkla pár tlačítek ,"Dobře pane Hemmingsi, potřebuji aby jste se párkrát pořádně nadechl."

Hluboce jsem se nadechl a najednou jsem se cítil víc unavený,udělal jsem další hluboké nádechy a pak už jsem nic neviděl.

ASHTONS P.O.V

Začali Luka odvážet z pokoje a já ho pozoroval,dokud jsem ho už nemohl vidět. Řekli,že operace bude trvat okolo 6 hodin,ale já tu stále chtěl zůstat, jen pro případ.

Vešel jsem do čekárny a sedl si ,s povzdechem jsem si dal hlavu do svýchrukou a snažil se nevyšilovat.

Za těch 6 hodin jsem měl 3 hrnky kávy a přečtenou půlku knížky,a řeknu vám,že je to opravdu dlouhá kniha.

Najednou z poza rohu vyšel doktor a já okamžitě vystřelil ze sedačky a co nejrychleji jsem šel za ním,Liz a jeho bratři mě následovali, „Je v pořádku?" zeptal jsem se rychle.

„Ano,operace proběhla dobře,stále ještě spí. Dali jsme mu hadičku ,kterou bude nějakou dobu příjmat jídlo,ale až se bude cítit dobře tak mu ji vyndáme,"povzdechl jsem si a doktor pokračoval,"jak víte,budeme pokračovat s chemoterapii a ozařováním dalších 5 měsíců. Bude mít ozařování 5x za týden,ale nemusí zůstávat v nemocnici,ale až bude mít chemoterapii to už bude muset,ale ta bude jen týden jednou za měsíc. Ke konci každého měsíce mu uděláme MRI ,abychom viděli ,jak to všechno jde."

Všichni jsme přikývli a Liz se zeptala zda ho můžeme navštívit.

„Ano,je ve svém pokoji,ale ještě se pár hodin neprobere,když ano tak mě prosím zavolejte." Znovu jsme přikývli a on odešel . Všichni jsme se společně rozešli k Lukovu pokoji.

___ 

dejte mi prosím follow na tt abych měla pro koho psát deep statusky o životě :( Rosie__oficial