The Lunch Table(Lashton CZ překlad)

2.Kapitola

Pohled Ashe

-To samé ráno,Lukeho prvního dne školy,pouze v pohledu Ashe-

Probudil jsem se a cítil se na hovno,bolelo mě od včerejška břicho,protože mě ve škole zkopali.Proto jsem taky odešel domů dřív.

Moje mamka zemřela,když mi bylo jedenáct,věci v tom čase nebyli skvělé,ale můj otec mě stále miloval.Bylo mi patnáct,když jsem své rodině (svému otci,mojí sestře Lauren,bratrovi Harrymu a tetě),řekl že jsem gay.Tetě se to ale nelíbilo.

Vzala Lauren a Harryho,a odjela s nimi,ale nejsmutnější na tom je to,že Harrymu ani Lauren nevadilo že jsem gay.Ale ona je i přesto vzala.

Brzy potom mě začal otec ze všeho obviňovat,za to že máma zemřela,za to že měla autonehodu  na cestě do práce.Takhle to všechno začlo.

Přemýšlel jsem nad tím jak hrozný den to dneska bude,a dokázal jsem si to představit.Už teď jsem měl zpoždění.Potichu jsem vstal a oblékl si své obvyklé oblečení (prosté bavlněné tričko a černé úzké džíny). Dnes mělo být hezky,ale nevzal jsem si krátké rukávy,protože by pak každý viděl mé ruce,a ptal by se co se stalo.

Sešel jsem dolů po schodech a všiml si že  na zemi je spousta rozbitých flašek .Uklidím to až příjdu domů.Nesnídal jsem,nedělám to už posledních pár let.Vzal jsem z pultu klíče od auta a vyšel dveřmi ven.

 Přijel jsem před školu,a chvilku jen seděl v autě.Nechtělo se mi do té díry.Vzdychl jsem a šel dovnitř.Nezastavil jsem u skříňky,měl jsem všechno co jsem na první hodinu potřeboval,to bude děs.

Vešel jsem do třídy a sedl si na své obvyklé místo,vzadu v levém rohu.Zjistil jsem totiž,že mě lidé ignorují víc,když sedím vzadu.Byl jsem tu o pár minut dřív,jak se to stalo?! Odešel jsem z domu pozdě.No vlastně jsem se nezastavil u skříňky,kde na mě každé ráno čekají sportovci aby mě zbili.

Potichu jsem seděl na svém místě,když se otevřeli dveře,a vešli moji tyrani.Jmény JC,Connor,Ricky,Sawyer a Kian.Začal jsem dostávat strach,a kdo ne..? 

"Hej teplouši,proč jsi nebyl ráno u skříňky?"řekl zle.Neodpověděl jsem,na to jsem se moc bál."ODPOVĚZ MI,KDYŽ SE TĚ PTÁM!"chytl mě za lem trička a hodil mě na zeď,ouch,tohle kurevsky bolelo.

Potom začali přicházet ostatní,a já jim vduchu děkoval,a protože učitelka přišla dřív,nechali mě ale než odešli mi ještě JC pošeptal do ucha,"dokončíme to později."

Chtělo se mi brečet,protože mě  po nárazu do zdi strašně bolela hlava,ale věděl jsem že kdybych začal měli by z toho všichni hroznou srandu.

O 10 minut později přišel do třídy Michael s nějakým klukem,kterého jsem ještě neviděl.Učitelka se na ně dívala pohoršeně,a dál už jsem se o to moc nezajímal.Byl jsem mimo,ale zaslechl jsem že se ten kluk jmenuje Luke.Byl zatraceně rozomilý!

Zase jsem byl duchem mimo,přišlo mi to hrozně nudné.Po angličtině byla matika,která je horší.Je až směšné jak blbý jsem.Vím to,jsem blbý a to je první důvod proč se nesnáším.

Na matiku jsem přišel pozdě,ale učitelé to moc neřešili.Všiml jsem si toho kluka,Lukeho.Byl nádherný,ale nikdy by mě nechtěl,proč taky.

Zbytek dne byl trochu rozostřený.Jediná věc byl oběd, moji tyrani mě zahnali do kouta,kde mě zkopali a dali párkrát pěstí.Nechtěl jsem aby mě znovu našli a tak jsem seděl na klučičích záchodech.Nevadilo mi že zmeškám oběd,stejně bych nic nejedl.Rozhodl jsem se zůstat na záchodech,protože mě všechno bolelo,a nikdo nikdy na záchody nepřišel,takže mě nikdo nemohl vidět.Konečně zazvonil zvonek,a já se snažil vstát,ale bolelo to tolik že jsem začal brečet.Za 10 minut jsem konečně stoupl,ale stále jsem brečel protože to strašně bolelo.

Na chodbě nikdo nebyl,to bylo dobré,protože jsem nechtěl odpovídat na otázky.Zastavil jsem se u své skříňky abych si vzal svůj batoh,zase sem ji zavřel.Potom jsem pomalu kulhal chodbou dolů.

Konečně jsem se dostal do auta,sotva jsem mohl,tak moc mě to bolelo.Jel jsem domů a modlil se aby otec nebyl doma.

Zaparkoval jsem na příjezdové cestě,neviděl jsem žádné auto,zasmál jsem se pro sebe.Pomalu jsem otevřel dveře od domu.Viděl jsem víc rozbitých flašek než když jsem odjel do školy.Takže otec pil,zase.Pravděpodobně byl teď v baru,pravděpodobně ho zase několik dní neuvidím.

Položil jsem se na gauč.Nemohl jsem jít nahoru po schodech,ztratil bych sílu a spadl dolů.Kdyby se to stalo asi bych zemřel,což by mi nevadilo.

Ležel jsem dole několik hodin ale pak jsem si vzpomněl že mám domácí úkol.Rozhodl jsem se že ho neudělám,stejně bych ho měl špatně.

Začal jsem myslet na to jaké to bylo předtím.Všechno bylo perfektní,měl jsem přátelé,byl jsem oblíbený,měl jsem dobré známky,vidíval jsem své sourozence každý den,otec a teta mě milovali,jedl jsem,neměl jsem deprese,nechtěl jse se sebepožkozovat a nechtěl jsem se zabít. 

 Ale nějak se o mě ve škole dostaly ven zprávy,o tom že jsem gay,nemám páru jak,ale dostaly.Po tomhle,se vše zmenilo,každý mě nenáviděl.Já se s nikým nebavil,a neodpovídal učitelům na otázky ohledně toho,kdo mě šikanuje.Každý den jsem sedával na obědě sám.Tam mě nikdo neřešil.

Jediní lidé,kteří mě nikdy neřešili,jsou kluci co sedí u jednoho z oblíbených stolů.Oni mě nikdy nezbili,nikdy se mi nesmáli.Ale věděl jsem že mě považují za blázna.

Dnešek byl hrozný,horší než včera,byl takový divný.Otec nebyl doma,což nebývá často,takže jsem měl klid.Vlastně jsem byl šťastný,ale jen pro teď.Cítil jsem se v depresi a neměl jsem ponětí proč.Měl jsem chuť něco si udělat.Pomalu jsem vstal a vyšel schody nahoru,posadil jsem se v mé koupelně.

Ze šuplíku jsem vytáhl svoji nejlepší kamarádku,žiletku.Sedl jsem si dolů na zem a pomalu jsem žiletkou jezdil po ruce.Řez nebyl tak hluboký ale byl hlubší než obvykle.Udělal jsem zhruba 10 říznutí a bylo to.

Uklidil jsem krev co byla na podlaze a odešel do svého pokoje,kde jsem si lehl na postel.Podíval jsem se na hodiny,bylo půl dvanácté večer.Asi bych měl jít spát.

Než jsem usl brečel jsem a myslel na to,jak jsem tu k ničemu.

Táák další kapitola tu! :3 Skoro celé jsem to překládala ve škole,takže tam možná budou chybky ale snad jste to přežili! :D) Doufám že se vám kapitola líbí :-) A moc děkuju za 69 reads a 8 votes u prvního dílu! :3 :) Další kapitolu očekávejte buď už o víkendu nebo příští týden! :) A moc vám všem děkuji že to čtete <33 :)