The Lunch Table(Lashton CZ překlad)

36.Kapitola

LUKE'S P.O.V

Neusnul jsem s Ashtonem,zůstal jsem vzhůru a přemýšlel.Bál jsem se,co když se nedostanu na operaci? Co když se stane něco špatného při operaci? Co když zmřu? Nem§žu nechat Ashtona samotného,bál jsem se,že by si mohl začíst ubližovat znovu.Já vím,že má jeho tetu a sourozence,ale co když to pro něj nebude dost? Vím,že kdyby Ashton zemřel má rodina by mi nestačila.

Po hodině a půl potom co Ashton usnul,jsem dostal ostrou bolest do žaludku.Snažil jsem se zůstat tiše ,abych nevzbudil Ashtona,ale zhoršovalo se to. Zavřel jsem bolestně oči a nechal slzy volně téct,vím,že bych Ashe vzbudit.

"Ashi,vzbuď se,"řekl jsem normálním hlasem a trochu do něj šťouchl .

"Luke,jsi v pořádku?" zeptal se a podíval se na mě.

Rychle jsem zatřásl hlavou a nechal téct víc a víc slz,začal jsem sténat bolestní,"dobře,jen minutku."Vylezl z postele a zmáčkl "zavolat sestřičku" tlačítko,"neměj obavy,budeš v pořádku." Obešel postel a chytl mě za rameno.

Přikývl jsem a nabral dech,zkoušel jsem tím ztlumit bolest.Nikdyv životě jsem neměl horší bolest.Uslyšel jsem spoustu kroků běžet ke mě a Ashtonova ruku byla oddělána z mého ramene,cítil jsem se bezradně.Chtěl jsem jeho dotek,právě teď jsem ho potřeboval.

Cítil jsem jak se mi ssvírá hrdlo,a začal jsem kašlat jako blázen,můj srdcový mnitor začal zrychlovat a já slyšel spustu lidí.Snažili se na mě mluvit,slyšel jsem je,ale nevěděl jsem kde jsou.Ztratil jsem kontrolu nad mým tělem,začal jsem se třást a hýba,nemohl jsem popadnout dech,začal jsem lapat po dechu.

Cítil jsem,jak mi připoutali zápěstí a kotníky,pak jsem ucítil ěco jako injekci do mého ramene, a začal jsem padat unaveně dolů.Pak jsem usnul.

//

Když jsem se vzbudil,moje mamka a bratři byli v pokoji všichni spali,"mami". Zatřepal jsem s jejím ramenem a ona se okamžitě probrala.

"Oh Luke zlatíčko,jak se cítíš?"

"Co se stalo?" zeptal jsem se a ignoroval její otázku.

"Měl jsi záchvat." Povzdychla si,a začal jsem vyšilovat,nikdy předtím jsem žádný neměl.

"Byl kvůli rakovině?"

"Ne,doktor řekl,že to bylo kvůli stresu."

To mi trochu pomohlo,ale už ho nikdy nechci zažít.Najednou jsem si uvědmil,že Ashton není v pokoji,"Kde je Ash?" zeptal jsem se a podíval se na mamku.

Povzdychla si a podívala se dolů,"odešel domů."

Tohle mě vážně rozrušilo,proč odešel?,"Proč?"

"Zlatíčko viděl co se všechno stalo,vážně ho to vyděsilo vidět tě takhle.Když vyšel z tvého pokoje,brečel a jjeho dech byl nepravidelný,msel se uklidnit takže šel domů."

"Skvělý,takže si o mě myslí ,že jsem blázen."

"Ne nemyslí,ví že jsi to nedokázal kontrolovat,ví že jsi se bál a stresoval,"povzdechl jsem si a přikývl.

"Kolik je hodin?"

"Kolem půlnoci."

"Volala si Chrisovi?"

"Ne,chceš abych to udělala teď?"

"Jo,"věděl jsem,že bude vzhůru,byvá často vzhůru skoro do dvou do rána.Mamka mi podala telefon.

"Jdu si pro kafe,chce něco?".

"Ne,ale děkuju." Pak odešla a já odemknul telefon a zavolal Chrisovi.

"Nazdar Luke! Co se děje?" zněl šťastně,nechtěl jsem zkazit jeho náladu,ale věděl jsem,že bych mu to měl říct.

"Myslíš,že by jsi mohl přijít do nemocnice?"

Byla tu krátká pauza,"Proč? Ashton je tam znova?" zněl starostlivě.

"Ne,není to Ashton,to já.Jsem v nemocnici," můj hlas bylo sotva šeptání.

"Proč?Jsi v pořádku?" zněl víc vysstrašeně.

"Neví jestli ti to chci číkat po telefonu,přijdi jsem brzo dobře? Moje číslo pokoje je 183."

"Dobře." Pak to položil.

Za pět minut Chris vběhl do pokoje a sedl si vedle mě,

"Co se děje? Jsi v pořádku?"

"Pro teď jsem v pořádku"

"Co to znamená?"

Řekl jsem mu celý příběh o mém zvracení,věděl že mi bylo pár dní špatně,ale myslel si,že to je chřipka,jako obvykle,včetně mě.Pak jsem mu řekl o všem co mi řekl doktor,o operaci a chemoterapii a o tom všem.Taky jsem mu řekl o mém záchvatu a o tom jak Ashton odešel domů.Nakonec jsem brečel a to samé on.

"Jsi naštvaný na Ashtona?"

"Nevím,možná trochu."Pokrčil jsem rameny.

"Neměl by jsi.Myslím tím,jk by ses cítil kdyby se to stalo Ashtonovi? Nepotřeboval bys čas urovnat si to?"

"jo,ale snažil bych se mu pomoct."

"Poslouchej,zaručuju ti že až se probudíš tak tu Ashton bude.A jestli ne tak mi zavolej,a já ho sem dotáhnu a donutím ho tu zůstat."

Oba jsme se zasmáli,"děkuju."

"Dobře,měl bych jít domů,ale zítra přijdu dobře?"

"Dobře".