The Lunch Table(Lashton CZ překlad)

33.Kapitola

ASHTON P.O.V

Ležel jsem na gauči a díval se na Supernatural. Byl jsem doma sám protože bratr a sestra byli oba ve škole a moje teta byla v práci.Bylo kolem 8 ráno ,když jsem měl telefonát od Luka. Rychle jsem stopnul můj seril a zvedl to,"Ahoj Lukey," řekl jsem usměvavě.

"Ashtone?" ihned jsem poznal ,že je něco špatně.Nezněl dobře,ale zněl jakoby se mu něco sstalo.

"Jsi v pořádku-?"řeekl jsem a posadil se. 

"Ne,j-já z-zbili mě." Začal brečet.

"Pane bože,kde jsi-? Přijedu pro tebe."

"Jsem n-na klučičích z-záchodech  ve škole na těch n-nejblíže v-vtupu"

"Budu tam brzo,odecházím"

"Dobře," pak to vypl.

Rychle jsem si vzal klíče od auta a spěchal ze dveří.Trvalo mi 15 minut než jsem se dostal ke škole. Obvykle mi to zabírá delšé dobu,ale jel jsem rychle a hodněkrát i na červenou.

Když jsem se konečně dostal do školy,zaprakoval jsem.Naštěstí to bylo za budovou takže mě nikdo neviděl.Běžel jsem na klučičí záchody,ale Luka jsem tam neviděl.

"Luku? Jsi tady?" 

"jo,"uslyšel jsem bolestné vzdechy,které šli z poslední kabinky.

Otevřel jsem dveře od kabinky a Luke byl na zemi,držel se za břicho a na jedné straně jeho nohy.Jeho rty krváceli a jeho oči byli zavřené.

"O můj bože," rychle jsem klekl na kolena k němu,"Luku jsi vpořádku?" zatřepal hlavou,"Dobře,myslíš že by jsi mohl zkusit vstát? Neuzvednu tě,budu tě přidržovat ale takhle jedině ti můžu pomoct

." Cítil jsem se hrozně ,že jsem mu nemohl pomoci víc,ale kdybych se snažil zvednout ho,bolelo by mě to víc než ho.

Přikývl a  chytl mě za ruce.Vytáhl jsem ho.Dal mi ruku kolem krku a já dal své ruce kolem jeho pasu.

Rozešli jsme se pomalým krokem.Konečně jsme se dostali do mého auta a já mu pomohl posadit se na místo spolujezdce.Běžel jsem na místo řidiče a rozjel se zpátky k domu.

"Luke,zlato,co se stalo?"zeptal jsem se znepokojeně.

"Šel jsem na svou první hodinu a tvý staří tyrani mě chytli a zbili mě." řekl,a přivíral oči při každém slově,které pronesl.

Tohle bylo má chyba.Kdyby nebylo mě,Luke by byl v pořádku,nikdo by mu neublížil a byl by v pořádku.

"Poslouchej mě Luke,musíme zavolat tvé mamce a říct jí to." Čekl jsem a snažil se zůstat v klidu a zadržet slzy.

"NE,my nemůžeme!" zařval,což mě překvapilo.

"Proč ne?" zeptal jsem se.

"Protože jestli ji to řekneme,dala by mě zase do domácí školy."