The Lunch Table(Lashton CZ překlad)

41.Kapitola

ASHTON'S P.O.V

Uběhly asi 4 hodiny od toho,co Lukovi začala jeho chemoterapie,a je v současné době spí.Chtěl jsem být s ním,ale mám půl hodiny terapii.Doktor řekl Lukovi,že tachemo terapie by měla zabrat brzo a s nimi i ty symptomi.

Bál jsem se o Luka,chtěl jsem aby se mu udělalo líp a ne aby prošel tímhle procesem.Před terapii jsem pozoroval Luka a četl knihy na mém mobilu.Lukeho mamka byla v pokoji také,ale byla potichu.

Podíval jsem se na své zápěstí a zjistil,že muím jít na terapii,"Liz,já musím jít na terapii."

Podívala se na mě a usmála se,"dobře zlato,uvidíme se později."

Usmál jsem se na ni zpátky a odešel.Šel jsem k výtahu a zmáčkl tlačítko.Výtah jel opravdu úpmalu a nastupovalo do něj víc a víc lidí.Když výtah dorazil bylo v něm 13 lidí.Namáčkl jsem se dovnitř až dozadu.

Paní,který byla u tlačítek se začala ptát na poschodí do kterého lidé potřebují,ale jedna fatalní chyba téhle nemocnice,byla ta ,že neměli čísla poschodí,ale měli názvy.Takže tady byl jeden,který řekl třeba ICU a tak dále.

Ashton se bál otázky do kterého poschodí potřebuje.Nechtěl,aby ho lidé odsuzovali,protože jde do psychiatrického poschodí.Když se ho paní zeptala,polkl a řekl,"umh.. psychiatrie." Řekl jsem a podíval se na lidi.

Pár se jich otočilo a podívalo se na mě s nechutným výrazem.Uslyšel jsem jednoho říct"magor"- Tohle opravdu snížilo mé sebevědomí.

Když jsem se konečně dostal do správného poschodí,odstrkal jsem pár lidií a zamumlal omluvu.Vešel jsem do kanceláře a podíval se na jméno na dveřích,"Dr.Yomoha" jak..zajimavé jméno,vážně mě nějak nezajímalo jeho poslední jméno.Vešel jsem a posadil se k jeho stolu.

"Ahoj Ashtone! Je hezké poznat tě.Tvá teta mi před několika dny volala kvůli tomu proč si nechodil,a já to vážně chápu." Přikývl jsem a posadil se blíž k jeho stolu,"tak jak se máš teď?"

"Líp než před několika dny."

"A proč ?"

"Já a Luke jsme zase spolu."

"A Luke je tvůj přítel,správně?" Přikývl jsem,"nemusíme o tom mluvit pokud nechceš,ale Lukovi byla diagnostikována rakovina žaludku,správně?"znovu jsem přikývl,"A jak se cítíš ohledně tohoto?"

"Starostlivě,nechci aby se mu něco stalo nebo aby se cítil nemocný,nebo tak.Trochu mě to dělá smutným."

" jak tohle zvládá?

"Docela dobře,myslím. Bere nějaké prášky,kterého dělají naštvaným,ale to nevadí,a před několika hodinami mu začala chemoterapie."

Přikývl a začal mluvit,nemluvili jsme jen o Lukovi.Mluvili jsme o mé rodině a tak. Když jsme skončili,šel jsem znovu do výtahu a děkoval bohu,že žádný člověk nejel.

Zmáčkl jsem tlačítko poschodí,kde ležel Luke.Jízda netrvala dlouho. Když jsem vešel do Lukova pokoje,jeho máma držela jeho ruku a vypadala jakoby se ho snažila uklidnit.Potom jem se podíval na Luka a viděl,že má vykulené oči na jeho ruku,v které něco držel.Přišel jsem trochu blíž a viděl chuchvalec Lukovích blonďatých vlasů.A to mě zasáhlo jako střela,Lukovi vlasy byli v Lukové dlani.