The Lunch Table(Lashton CZ překlad)

5.Kapitola

Pohled Lukeho

Probudil jsem se a protáhl si ruce i nohy,cítil jsem se tak dobře.Podíval jsem se na budík abych věděl kolik je hodin.DOPRDELE,MÁM POUZE 5 MINUT NA TO ABYCH ODEŠEL.

Vyskočil jsem z postele,a hodil na sebe roztrhané úzké džíny co leželi na podlaze, a náhodné tričko.Neměl jsem čas abych si upravil vlasy,takže jsem si dal pouze beanie (čepku),vyčistil si zuby a bežel po schodech dolů.

"Mami,proč jsi mě nevzbudila?"podíval jsem se na ní jak dělala znovu palačinky.

"Vypadal jsi tak klidně,nechtěla jsem tě vzbudit."řekla s nevinným úsměvem na tváři. "Oceňuji tvé gesto,ale teď jdu pozdě!"Snažil jsem se uklidnit protože mamka se snažila být pouze milá.Popadl jsem do ruky hotovou palačinku a vyběhl ze dveří.

Po cestě do školy,jsem myslel na Ashtona.Proč přestal mluvit s lidmi?Proč se nechal šikanovat? Proč na mě udělal takový dojem že ať jdu kamkoliv,stále na něj musím myslet?

Z myšlenek mě probudila zatáčka co vedla ke škole,dneska jsem opravdu nechtěl nikoho zabít.(ve 3.kapitole srazil ptáčka :D) 

Šel jsem dovnitř společně s jedním z mých přátel,Samem,dohonil mě a my si začali povídat,"Co jsi dělal včera večer?"zeptal se,jeho oči ve slunečním světle zářily.

"Nic moc,jen jsem si napsal úkol a potom šel spát,co ty?"zeptal jsem se a otevřel dveře.Přidržel jsem je aby mohl vejít i on."Díky,hledal jsem svůj telefon,protože můj debulní brácha řekl mamce že jsem před několika týdny šňupal na jedné párty,řekl jsem mu ať to neříká."jeho obličej nabíral zlostí červenou barvu,musel jsem se tomu zasmát.

Když jsem přišel ke skříňce,všiml jsem si skupinky kluků kteří byli o pár skříněk dál.Zajímalo mě co se děje. "Hej co se to tam děje?"podíval jsem se na Sama. "Asi je to kvůli Ashtonovi,tohle se totiž děje už dva týdny."Myslel tím že ho tam bijí? Rychle jsem se rozešel k nim. Všiml jsem si pěti kluků jak se naklání nad jinou osobou,která ležela na zemi.Ashton.

Kopali ho,bili a on se nechal.První zvonění oznamovalo ,že výuka začíná za 3 minuty.Slyšel jsem jednoho z nich,"máš tentokrát štěstí teplouši,ale počkej po obědě!"pak odešli.

Sledoval jsem jak každý odchází a pouze já zůstával stát,vážně se to stalo? To je hrozný!

Podíval jsem se zpátky a všiml si ho.Seděl tam na zemi,z nosu mu tekla krev a držel se za břicho.Cítil jsem se hrozně,proč se mu to děje?Vypadá jako dobrý kluk,ale nikdo se o to nezajímá.

Rozešel jsem se k němu ale Michael mě zatáhl k sobě,"na co myslíš Luke! Řekli jsme ti že tě sním nesmí nikdo vidět,to by byla sociální sebevražda!"

Nevěřil jsem,že to vážně řekl.Měl jsem chuť ho praštit."Je zraněný!Chci mu pomoct!Nemůžu ho tam nechat."Chvěl se mi hlas,protože to co řekl mě zasáhlo. "Taky se cítím hrozně,ale musíme jít pryč?Nebo chceš skončit jako on? Chceš aby tě každý den bili a dělali si z tebe srandu?Protože jestli jo tak si za ním klidně běž!"řekl a podíval se mi do očí.Zrovna nám začala hodina ale nás to momentálně nezajímalo."Jak to všechno víš?"zeptal jsem se a zakroutil očima. 

"Protože minulý rok tu byl jeden kluk,Xavier,pouze Ashtona pozdravil,nikdy s ním znovu nemluvil ale každej den ho bili,nakonec přestoupil jinam protože to bylo na něho moc.Vážně chceš takhle dopadnout?" 

Nechtěl jsem aby se to stalo i mě,ale nechtěl jsem ho tam nechat.Povzdechl jsem a šel do třídy.Byl jsem naštvaný na Michaela a na všechny mé kamarády,proč mu nedají šanci? Možná se něco děje i  něho doma.