The Lunch Table(Lashton CZ překlad)

44.Kapitola

LUKE'S P.O.V

Seděl jsem sám na nemocniční posteli s laptopem na klíně a hrál jsem nějaké stupidní hry ,které mě moc nebavili. Pak jsem slyšel malí hlásek,"Luke?"

Podíval jsem se od laptopu a uviděl Brook jak stojí ve dveřích,"Ahoj Brook!" usmál jsem se a zamával jí,to samé udělala ona ,"pojď sem" řekl jsem a poklepal na místo vedle sebe.

Rozběhla se a natáhla ke mě ruce ,abych ji vyzvedl na postel. Posadil jsem se a dal své dlouhé ruce dolů kolem jejího pasu a vyzvedl ji. Brook byla lehká,ale stále mě i tak mě stálo hodně sil,abych ji vyzvedl,protože jsem byl velmi slabí.

„Proč jsi tady? Kde je Ashton?"

„Ashton je s jeho rodinou a já jsem tady,protože jsem nemocný."

Ona přikývla,"Kam se ti poděly vlasy?"

„Jsem tak nemocný,že jsem si je musel oholit."

„Ale neumřeš,že ne?" zeptala se starostlivě.

„Ne, v nejbližší době nikam neodejdu,"usmál jsem se.(divná větaa)

„Dobře,umřela bych,kdybys umřel."

„Oh vážně? Jak?"

„Moje srdce by přestalo bít smutkem." Řekla a položila ruku tam,kde se nacházelo její srdce, a předvedla dramatický pád dozadu na mé nohy.

„Dobře,tohle se nikdy nestane,protože já nikdy neumřu." Zasmál jsem se a chytl ji za ruce,abych ji vrátil zpátky do původní polohy.

Potom přišla sestřička,"Ahoj Luke,ahoj Brook." Usmála se,"Luke,potřebuju změnit pásku na tvé hrudi,"přikývl jsem a ona mě obešla.

„Co je na tvoji hrudi?" zeptala se Brook a ukázala na mou hruď.

„Něco ,co mi pomůže,"usmál jsem se.

„To je pěkný,"řekla Brook a rozhlédla se po mém pokoji.

„Dobře,všechno hotovo a ty Brook,tvůj strýc tě hledá,takže by jsi měla jít zpátky do sestřina pokoje." Brook smutně přikývla a slezla z mého klína,sestřička ji pomohla dolů z mé postele.

„Popovídáme si později Luku,"usmála se na mě Brook a odešla spolu se sestřičkou.

Otevřel jsem znovu svůj laptop a pokračoval v hraní her. O půl hodiny později jsem uslyšel hlas, „Wow,jsi na pár dní pryč a tvůj nejlepší kámoš je plešatý." Podíval jsem se nahoru a spatřil Chrise ve dveřích.

Usmál jsem se,"čau chlape,co nového?"

„Nic moc,vrátil jsem se ze školního výletu,nejhorší 4 dny v mém životě." Řekl a posadil se na židli vedle mé postele.

Chris žil ve vedlejším měste,takže jsme spolu nechodili do školy ,"Oh vážně? Proč?"

„Musel jsem sdílet pokoj s jedním divným děckem už jsem ti o něm říkal. A věř mi,nikoho neodsuzuju,ale kámo bylo to fakt děsivé . V noci mi ustřihl pár vlasů a když jsem se ho na to zeptal,řekl že sbírá lidské vlasy."

„Jo,tak to je trochu děsivý."

„Trochu? Víc jak,umm čau." Oba jsme se zasmáli ,"ale teď vážně,co se stalo s tvými vlasy?"

„Začalo mi včera chemo, a když jsem se probudil měl jsem vypadané vlasy na polštáři a začal jsem vyšilovat,myslím tím,že jsem se bál. Ale doktor řekl,že je to normální,že ti vypadají vlasy.A tak jsem se rozhodl oholit je. Moje mamka mi je oholila ,a nechtěl jsem aby tady Ash byl tak odešel. Ale když přišel ,řekl že má pro mě překvapení,což bylo pár beanies a taky si pro mě oholil hlavu."

„Počkej,takže ty a Ashton jste zase spolu?" přikývl jsem,"wow,nic ve zlém bro,ale nemyslím si,že bych si pro tebe někdy oholil hlavu. Myslím tím,miluju tě a tak,ale moje vlasy jsou prostě má zlatíčka." Zasmál se a já se smál s ním.

„Neboj,nebudu to po tobě chtít."

„A teď opravdu vážně,jak ti je?"

Povzdechl jsem si a na chvilku se zamyslel,"jsem v pořádku, Víš jak,je to těžké,ale všichni ti co mě milují,mě podporují a to je vše co potřebuji."

„Dobře,jsem za tebe šťastný. Nemyslím si,že bych to zvládal tak dobře,jako ty."

„Díky."

„Měl bych jít,mám spoustu úkolů z výletu,takže,uvidíme se později?"řekl a zvedl se.

„Jasně,"potom odešel a já se znovu vrátil ke hraní her.