The Lunch Table(Lashton CZ překlad)

39.Kapitola

ASHTON'S P.O.V 

Když jsem se probral o pár hodin později první věc,kterou jsem udělal bylo,že jsem zkontroloval telefon.Měl jsem 5 zmeškaných hovorů od Luka.Byl jsem překvapený,že mi volal a navíc 5 krát. Nezavolal jsem mu zpátk,pne že bych s ním nechtěl mluvit,ale já se bál.Nechtěl jsem další hádky a nechtěl jsem ,aby se znovu naštval.Všiml jsem si ,že mám od něj hlasovou zprávu,rozhodl jsem se poslechnout si ji.

 "Ahoj Ashi,tady Luke.Um chci jen říct,omlouvám se za to ,co jsem řekl.Nemyslel jsem to tak a ani jsem to neřekl já,vím že to nedává smysl ale když příjdeš do nemocnice vysvětlím ti to.Prosím,jestli tohle posloucháš přijdi do nemocnice,a jestli budeš potom stále naštvaný pak tě chápu,a nechám tě osamotě.Dobře,miluji tě,ahoj." 

Ležel jsem na posteli a poslechl si tu zprávu ještě 10 krát.Chyběl mi jeho hlas,byl tak krásný.Rozhodl jsem jít do nemocnice,chtěl jsem ho vidět.Navíc jsem měl mít dnes večer terapii,možná bych měl jít,jestli to semnou a Lukem půjde dobře.Oblekl jsem se a seběhl dolů a vzal klíče od auta. Když jsem sešel dolů byla tam má teta a seděla u stolu a četla noviny,"Ahoj,já um,jdu do nemocnice."Podívala se překvapeně,"Dobře pro tebe a deska máš terapii,byla bych ráda kdyby jsi šel .dobře?"Jo,dobře." 

Pak jsem vzal klíče a odešel.Rozjel jsem se k nemocnici.Bál jsem se,chtěl jsem vidět Luka,ale také nechtěl.Co když bude chtít vidět mé ruce znova? Co když s na mě znovu naštve? Nemyslím si,že bych to znovu zládlKdyž jsem byl před nemocnicí,zaparkoval jsem před hlavními dvěřmi a opravdu pomalu vešel .Přemýšlel jsem nad jeho reakcí až mě uvidí Ani jsem si to neuvědomil a už jsem stál před dveřmi Lukova pokoje. "

Ashtone?"Rychle jsem se podíval za sebe a viděl Luka a jeho rodinu a Chrise jak na mě zírají.Nevěděl jsem,co říct a tak jsem tak jen stál

."Dobře, my.. odejdeme." Řekla Liz a stoupla,zbytek ji následoval až na Luka.Já stál a díval se dolů."Ahoj Ashi." řekl Luke"Ahoj Lukey,"řekl jsem a stále se díval na své nohy. 

"Chyběl si mi." 

"Ty mě taky."

 "Chceš si sednout."Pomalu jsem přikývl a stále se nedíval nahoru.Sedl jsem si vedle něco.Luke mě chytl za ruku ,ale já mu ji nechytl. 

"Byl jsem bez tebe smutný." Řekl a oddělal ze mě ruku.

 "Já bez tebe taky,ale stále jsem na tebe naštvaný.Neměl si mi říkat takové věci." Zvedl jsem pohled ze země a podíval se na něj."Já vím neřekl bych je,ale o tom chci mluvit.Vážně jem to neříkal já. Doktor říkal,že mě ty prášky a chemoterapie bude dělat naštvanějším.Nemyslel jsem ty věci vážně,nikdy bych je neřekl.Vím,že se snažíš a nedokážu si představit jaké to pro tebe muselo být.Nevím,co jsem měl dělat já nejsem tak silný."

 "Děkuju."

 "Takže mi odpouštíš?" 

"Jo,ale prví mi vždycky řekni něco o tvé léčbě,aby jsme byli příště v pořádku.Dobře?" řekl jsem a usmál se na něj.Nemohl jsem říct,že nevypada dobře,měl kruhy pod očima,jeho oči byly červené a jeho vlasy rozházené,ale pro mě vypadal stále nádherně.

 Trochu se zasmál,"chápu to." Přikyvoval,"takžeeee...však víš,mohl by ses semnou mazlit?"Zasmál jsem se jeho blbému pokusu být roztomilý,"Eh,já nevím." Řekl jsem a samozřejmě jsem si dělal srandu.

 "No tak!" Musíme slavit to,že jsme zase spolu!"řekl vzrušeně

."Jo jasně,"řekl jsem a mírumilovně protočil oči.Lehli jsme si na postel,udělalo mě to ššťastným.Chyběli mi jeho doteky,a ten pocit jeho rukou kolem mých ramen,chyběl mi.

 "Miluji tě Ashi,a vždycky budu ať se děje cokoliv."

 "A já miluji tebe ať se děje cokoiv." Usmál jsem se a pak jsme prostě zůstali takhle,bylo to pěkné.akonec jme oba usnuli a byl to ten nejlepší spánek který jsem za ten týden měl.