The Lunch Table(Lashton CZ překlad)

30.Kapitola

LUKE'S P.O.V

Rozešel jsem se ke svojí skříňce, sice jsem nic nepotřebovalale nechtěl jsem zůstat ve třídě.

Když jsem vešel a chodbu,spoustu lidí se zastavilo  a zíralo. Nesnáším když se na mě spoustu lidí dívá,ale hádám,že se doslechli co se stalo.

Když jsem přišel ke skříňce,otevřel jsem ji a prostě tam zůstal stát,byl jsem sám.Divil jsem se ,kde jsou mojí přátelé.Zřejmě už mý přátelé nejsou,po tom co se stalo minulí týden.

Zabouchl jsem skříňku,protože zazvonilo a rozešel jsem se zpátky do třídy.Při mé cestě jsem všiml skupiny mých přátel,dívali se na mě ošklivým pohledem.Ale Michael a  Calum se na mě dívali stále  sympaticky,ale myslím že už nikdy nebudou mý přátelé.

Povzdychl jsem si a pokračoval v chůzi.Když jsem byl ve třídě,sedl jsem si na své normální místo,do přední lavice.Stále jsem seděl vedle Michaela,byl jsem zvědav jestli semnou mluví.Zřejmně ne.

O minutu později Michael vešel a sedl si vedle mě,ale nemluvil.Zazvonilo na hodinu,ale paní Treye tady stále nebyla,takřže lidé pokračovali v mluvení.

"Kde jsi byl?! zeptal se konečně Michael a podíval se na mě.

Byl jsem překvapen,že semnou mluví,protože jsem to neočekával,"s Ashtonem?"

"Dobře,ale byl jsi doma,nebo kde? proč jsi nebyl tady?" zněl starostlivě.

"Nemůžu ti to říct." řekl jsem a sklopil pohled dolů.

"Podívej,je v pořádku jestli chodíš s Ashtonem,jen mi řekni kde jsi byl."

"Když ti to řeknu,nesmíš to nikomu říct,ani Calumovi,jo?"

"Dobře."

Povzdychl jsem,jak to mám říct? , "dobře,Ashton zůstal u mě doma a měl u mě zůstat přes noc,ale vzbudil jsem se ve 4 ráno a on nebyl v posteli,a v koupelně se svítilo,"brečel jsem,když jsem o tom mluvil,"takže jsem otevřel d-dveře a A-Ashton ležel na zemi obklopený krví a-" byl jsem zastaven protože Michael promluvil.

"Nemusíš pokračovat chápu to a je mi to líto."

"To je v pořádku." Trochu jsem potáhl.

"Je Ashton v pořádku?"

Přikývl jsem,"jo,dneska ho pouští z nemocnice,zůstává u své tety,měl by se vrátit příští týden."

"Proč zůstává u jehotety,proč ne u jeho otce nebo u jeho mámi?"zeptal se zmateně.

"Dobře,tak tohle ti opravdu říct nemůžu,pokud mi to Ashton nedovolí."

Michael chápavě přikývl a pak do třídy vešla paní Treye.

------

Konečně byl oběd a já byl šťastný.Celý den mě lidé ignorovali a stříleli mi do hlavy oslintané kuličky z papíru,což bylo nechutné.

Vešel jsem do jídelny a rozhlédl se kolem.Děkuju bohu že se nikdo nestavil a nezíral na mě.

Věděl jsem,že nemůžu sedět se svými starý,i přáteli,protože to jsou lidé kteří mi stříleli do hlavy oslintané kuličky papíru,takže jsem věděl že mě nenávidí.

Sedl jsem si ke stolu ,kded sedával Ashton.Hádal jsem,že budu sedět prostě sám.Dokud se nevrátí Ashton zpátky.

Jedl jsem můj oběd pomalu,bylo to nudné. Nevěděl jsem ja to mohl Ashton vydržet.

Když oběd skončil ,musel jsem si do skřínky pro věci na biologii.Šel jsem nějak rychle a já byl ve třídě sám.Sedl jsem si dozadu,takže žádné střílení oslintaných kuliček do mě.

Rozhodl jsem se přeskočit poslední hodinu,jelikož se v ní vůbec neučíme takže to nemělo žádný smysl.Sedl jsem si do auta a pár sekund tam jen tak seděl.

Bál jsem se dalších dní bez Ashtona.Bál jsem se šikanování a bál jsem se,že si ze mě budou dělat srandu.Ale věděl jsem,že když jsem to bez Ashe přežil pár let,pak to přežiju i pár dní.

Vyjel jsem ze školního parkovičtě a rozjel se k Ashtonove tetě.Bože,těšil jsem se až uvidím Ashtona