My Idol

Operace "Nepozorovaný'

Pohled Kim:

Náhle jsem se probudila. Zpozorovala jsem, že jsme stále na dálnice. Vedle mě ležela spící Amber.
,,Jak dlouho ještě pojedeme?"zeptala jsem se táty.
,,Dlouho ne."řekl taťka. ,,Už jsme skoro tam."
Položila jsem hlavu k oknu a pozorovala míhající se auta na silnici. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. Nevím, jestli sním nebo je to pravda. Stále mám pocit, že když zavřu oči, probudím se zase v Brně v bytě v pokoji s vypatlanu sestrou. A místo toho teď jedu do hlavního města Prahy, abych tady strávila několik dní s nejlepší kámoškou, užila si koncert a setkala se s mým idolem. Jaký asi bude. Představovala jsem si, jak tam přijdu a on tam bude stát, dokonalej a bez jediné chybičky. Koukne na náš shluk ubrečených holek a usměje se.
,,Jsme v Praze"vytrhl mě táta z mého snění. Nemůžu tomu uvěřit. Konečně jsme tady!
Měli jsme být ubytování v hotelu Riverside. Prý je to osmý nejluxusnější hotel na světě. Wow! Mám se sakra čím chlubit!
Netrvalo dlouho a dojeli jsme. Táta z kufru vyndal kufry a šel nás zaregistrovat. Já a Amber jsme ho následovali.
Dostali jsme pokoj číslo dvacet dva. Táta byl v pokoji dvacet sedm.
Hotel byl opravdu luxusní. Nádherné postele a výhled snad ještě lepší.
S Amber jsme si vybalili a rozhodli se, že se půjdeme podívat do města. Bohužel Praha je nám naprosto neznámá a není divu, že nás táta v našich patnácti letech nechce pustit samotné. Dohodli jsme se tedy, že se podíváme na orloj a na Karlově mostu si dáme rozchod. Tato dohoda se mi zamlouvala. Karlův most je nádherný a o orloji bych mohla vyprávět věky.
V Praze bylo opravdu přecpáno turisty a i když měl byl koncert až večer, policisté byli skoro na každé ulici. Neumím si představit, jak to bude vypadat před arénou.
Kromě policistů se tu ale toulala i spousta fotografů. Na rozdíl od mojí minulé návštěvy Prahy, v rámci koncertu R5, tu bylo opravdu velké množství fotografů a novinářů.
,,Justin se prý už ubytoval."oznámila mi Amber, když jsme šli směrem od orloje. ,,Jméno hotelu ale ještě nemaj. Prý před třema hodinama odjel z letiště. Odpočíval a pak si půjde prohlídnout Prahu."
Zakývala jsem:,,Bodejď by ne. Musí být pěkně unavenej."
Byl listopad a venku zrovna teplo nebylo. Vítr navíc děsně foukal a na Karlově mostu jsem se bála, abych nebyla nemocná.
Táta nás u Kalova mostu nechal jít a sám si pomalu procházel jednotlivé obchůdky u mostu. Nějak jsem nepátrala, co tam dělal nebo nedělal.
Amber hned po pěti minutách seděla jako model pro malíře kreatur. Nechtělo se mi tam s ní čekat a tak jsem si s horkým kafem šla radši prohlédnout jiné věci.

Pohled Justina:

Konečně jsem se trochu vyspal. Byl jsem ubytovanej v pokoji dvacet tři. Nebyl to špatnej pokoj. Začal jsem se ale nudit a tak jsem se rozhodl, že se podívám po městě. Památky jsem ještě neviděl. Ryan je celkem sečtělej a tak jsem ho vzal s sebou a šel do centra.
Už před hotelem na mě čekala halda fotografů a fanoušků. A to jsem to jen viděl z okna.
,,Brácho, takhle se odsud nedostanu."zoufal jsem. ,,Musíme něco vymyslet."
,,To by mě zajímalo, co bys tak chtěl vymyslet.
Moje oči padli na mého bodyguarda.
,,Myslíš na to, na co já?"
,,Vole jestli...."Ryan nestihl odpovědět.

V dalších několika minutách už měl Ryan na sobě moje oblečení a já byl oblečenej jako bodyguard. Sluneční brýle a falešné vousy mě dost dobře chránily. Ehm...kde jsem vzal falešný vousy? Bieber má prostě všechno.
Plán nečekaně vyšel. Ryan si přes obličej držel blok a já se choval neutrálně. K mému překvapení mě nikdo nepoznal a v autě jsem byl relativně v bezpečí.
S Ryanem jsme se rozloučili v autě a řidič mě vysadil u Karlova mostu. V jedné restaurací jsem si na závodech sundal tu pitomou bradku a sundal si oblečení bodyguarda, pod kterým jsem měl normální civil. Uf.
Bylo mi jasné, že mě tak nebo tak fanoušci poznaj. Jen z hotelu jsem chtěl prostě vyváznout v pohodě.
Ten most byl fakt krásnej. Byl tam výhled na Vltavu a já se kochal sachami a loďmi. Koupil jsem si kafe a prostě měl chill time. Zatím mě nikdo nepoznal, kolem mě procházeli relativně jen dospělý, který jsem nezajímal nebo důchodci, kteří možná ani nevěděli, kdo jsem. A jak jsem se tak koukal kolem sebe, nedával jsem pozor a do někoho narazil, přičemž jsem na dotyčného vylil zbytek obsahu šálku....