My Idol

Time keeps going

O čtyři roky později:

Pohled Kim:

Už mi zbývá sbalit jen pár věcí.
,,Abby, ty sis zase půjčila moji nabíječku?''
Abby se vřítí do pokoje:,,Promiň Kim, já tu svoji nechala u mámi a volal mi Cameron.''
Pousměju se:,,Ty a Cam... Někdy ti fakt závidím.''
Abby se lišácky zasměje:,,Říká někdo, kdo se chystá odletět do L.A. za Demi Lovato.''
,,Nejedu tam jen za ní.''připomenu jí. A hlavně nehodlám celý ten rok zůstat jen v Los Angeles.''
Měla bych vám to asi trochu objasnit. Letos jsem na gymplu zmaturovala, ale na vejšku jsem se rozhodla jít až příští rok. Ještě před začátkem kariéry chci toho dost prožít a cestování po Americe je skvělá příležitost. Demi se mi navíc nabídla jako doprovod a copak tohle jde nepřijmout? Od doby, co jsem ji poprvé poznala jsem za ní jela už nespočetkrát a nikdy jsem se nenudila.
,,A co Jake? Mluvila si s ním už?''zeptá se Abby.
,,Včera jsme spolu byli v restauraci.''odpovím jí, zatímco si do cestovní tašky úhledně skládám poslední mikinu. ,,Vztah na dálku sice není něco, po čem bychom toužili, ale slíbil, ze si budeme skypovat a že by za mnou mohl i na pár dní přijet.''
S Jakem jsme se ve druháku dali dohromady a já jsem se bezvýhradně zamilovala. Opravdu se milujeme a nemohla bych být šťastnější. Bohužel se mnou do Ameriky jet nemůže, tyhle prázdniny jede na zahraniční stáž do Japonska a v září nastupuje na právní vysokou školu. Nemůžu říct, že by mě nemrzelo, že se mnou nejede, ale poslední dva roky jsme trávili výhradně jen spolu a osobně si myslím, že když budeme teď nějakou chvíli od sebe, posílí to nás vztah a dá tomu hloubku. Navíc mu důvěřuji.
Abby se mnou do Ameriky nemohla jet prakticky ze stejného důvodu jako Jake. Tohle léto jede s Cameronem navštívit slunné pláže a savany Afriky a po prázdninách nastupuje na zdravotní vysokou, aby se z ní mohla stát přední primářka, jak o tom snila.

,,Hlavně se opatruj.''obejme mě aby na rozloučenou. ,,Budeš mi chybět.''
V letadle si sednu k oknu a zhluboka dýchám. Nový začátek. Je mi devatenáct, sakra, čas žít!

Pohled Justina:

Po včerejšku mě všechno bolí. Tohle turné je náročnější, než kterékoli turné předtím. Těžko odhadovat, jestli je to kvůli choreografiím a složitým vokálům, nebo prostě tím, že stárnu. Při té představě se v duchu zasměju. Ale přece jen...je mi dvacet šest. Měl bych být ženatý a možná i plánovat rodinu.
Upřímně, pořád žiju, jakoby mi bylo osmnáct. Můj život se skládá z koncertů, pařeb a příležitostných akcí jako je udílení cen. Tenhle život mi už ale začíná lézt krkem. Jak by taky ne. Všichni moji kamarádi buď ženatí jsou, nebo mají před svatbou. Co je sakra s vesmírem špatně? Nebo... spíš se mnou.
Pá
Převalím se v posteli na druhý bok a vzpomínám. Nezapomněl jsem na ní, jak bych mohl? Každý den na ni myslím, nedokážu se od ní odpoutat i když vím, že už se mi nevrátí. Nemohla by. Posral jsem to já, ne ona. Měl jsem být tenkrát trpělivej a nesnažit se zalepit tu díru v mém srdci holkou, ke které už jsem dávno nic necítil.
Kde na mě teda čeká ta světla budoucnost plná lásky? Kde je ten nový začátek?