My Idol

I miss Love

Pohled Justina:

Byl to nádhernej večer. Takhle jsem si ještě s nikým nepopovídal. Tak spontáně, žádné napětí ani trapné ticho. Byla děsně klidná, takhle jsem fanynku ještě nikdy neviděl. A její úsměv. A ty oči.....
,,Justine vztávat!"
Z mého snu mě probudil Ryan, který samozdřejmě jako vždycky vtrhnul do pokoje bez zaklepání.
,,Co děláš?"vyjel jsem po něm.
Ano, ráno bývám děsně protivný. ,,Jdeme okouknout Prahu, bro."smál se Ryan. ,,Kouknem na orloj, do klubů a hlavně-dáme si český pivo!"
Protřel jsem si oči, abych se vlastně zorientovat, kde vlastně jsem.
,,Nemůžu."řekl jsem.
,,Jak "nemůžeš"?" Ryan při tom nadzvedl levé obočí.
,,Mám už něco domluvenýho."odpověděl jsem a vztal z postele. Přešel jsem pokoj a šel k zrcadlu. Byl jsem jen v Calvin Klainech.
,,Že by byl pan Bieber zase na koni?"mrknul Ryan.
Pohlédl jsem do zrcadla a prohrábl si rozcuchané vlasy:,,To zrovna ne. Teda...nevím."
,,Tak pověz."vyzvídal Ryan. ,,Kdo je ta šťastná, co zažehla v tobě plamen lásky, ó Romeo."
Zasmál jsem se:,,Mercucio, ta šťastná není Julie. Tahle je stokráte krásnější a jejím očím nevyrovná se ani svit hvězd na tmavé obloze."
Ryan se zasmál:,,Tak kdo to je? Kolik jí je? Jak si na ni narazil?"
,,Potkal jsem ji náhodou ve městě."začal jsem. ,,A pak na M&G. A...je to moje včerejší OLLG."
Ryanovi spadla čelist:,,Bro? Kolik jí je?"
Poškrábal jsem se za uchem:,,Patnáct....?"
Ryan beze slova vztal z mojí postele a postavil se vedle mě:,,Justine? Teď vážně. Děláš si srandu, že jo?"
,,Ryane ty to nechápeš."odvrátil jsem zrak od zrcadla. ,,Ona je....je úplně jiná než ostatní holky. Je milá, nešílí, jakmile mě uvidí a dokážu si s ní povídat hodiny a hodiny. Tohle jsem ještě u nikoho nezažil. Včera jsem s ní byl hodinu po koncertu. Naprosto mě...okouzlila."
Ryan jen zůstal stát a bez jediného slova na mě civěl.
,,Věř mi,"vzal jsem ho za rameno. ,,Vím, co dělám."

Pohled Kim:

Musela jsem ráno tátovi a Amber vše vysvětlit. Ale jen Amber jsem řekla detaily.
,,Wow!"vyjekla, když jsem skončila s vyprávěním. ,,To je BOŽÍ! Sejdete se dneska?"
V tu ránu mi zabzučel mobil.

Ahoj Popelko ;)
Nechceš dneska někam zajít? Zítra odjíždím :(

Oči se mi rozzářily:,,Vypadá to, že sejdeme."
,,To je BOŽÍ!"
Amber se mi hned natáhla pro mobil a s očima jako kočka prohlížela SMSku.
,,Dej mi ten mobil."zasmála jsem se. ,,Chci mu odepsat."

Ráda tě zase uvidím. Kdy se chceš sejít?

Řekněme, že už čekám na chodbě.

,,Je na chodbě."hryzla jsem se do rtu.
,,Cože?"vykulila Amber oči.
,,Nevypadám blbě?"
,,Vypadáš úžasně."ujistila mě Amber, ,,Ale teď pojď. Chci ho vidět....totiž ty ho musíš vidět."
Amber mě popadla za ruku a táhla mě směrem ke dveřím.
,,Tvýmu tátovi to vysvětlím."mrkla Amber, než otevřela dveře. A než jsem se nadála, stála jsem na chodbě a proti mě se o zeď opíral Justin.
,,Ahoj."usmál se.
,,Ahoj."oplatila jsem mu úsměv.
,,No ne."prohlídl si mě. ,,Vypadáš...úžasně."
Jsem si jistá, že jsem se červenala. ,,Kam půjdeme?"zeptala jsem se.
,,Nech se překvapit."mrknul a vzal mě kolem ramen.
,,Budeme to muset vzít zadním vchodem."vysvětlil. ,,Půjdu pár minut před tebou a na rohu ulice tě vyzvednu autem. Ne, že bych se za tebe styděl. Jen chci držet všechno tak nějak bez fotografů."
,,Chápu to."přikývla jsem.
Udělali jsme to přesně tak, jak Justin naplánoval. Z jeho auta jsem byla mimo. Lambo!
,,Nasedněte mladá dámo."otevřel mi dveře a já se zasmála. Wow. Vezl nás řidič. Seděli jsme na zadních sedadlech. Okna byla zatemněná a ve vnitř bylo příjemné šero. Justin jedním zatleskáním rozsvítil světla.
,,Chceš něco k pití?"zeptal se Justin.
,,To je v pohodě."zavrtěla jsem hlavou.
Sám vzal z miniaturní ledničky, co byla zabudovaná v jednom ze sedadel, láhev vody.
Povídali jsme si tak jako včera. Jeli jsme celkem dlouho, ale mě to bylo jedno. Byla jsem šťastná. Nevýslovně.
Auto náhle zastavilo.
,,Jsme tady."usmál se Justin a vylezl z auta. Otevřel mi dveře.
Stáli někde za městem. Byl to kopec. Kolem nás byli stromy.
Justin mi podal ruku:,,Pojď."
Vedl mě po cestičce a najednou jsme se ocitli na kopečku porostlém trávou, odkud byl nádherný výhled na Prahu.
,,Wow!"vydechla jsem úžasem.
,,Líbí?"pousmál se Justin.
,,To je slabý slovo."zasmála jsem se.
Sedli jsme si do trávy a zase si povídali.
,,Víš...někdy se cítím sám."posmutněl Justin. ,,Jakoby...jakoby můj život ztrácel směr. Jakoby to nemělo smysl. Víš...lidi si myslí, že mám všechno, ale...není to tak úplně pravda."
Přikývla jsem:,,A co ti chybí?"
,,Láska."sklopil hlavu. ,,Láska mi chybí."
Bylo mezi námi ticho.
,,Na lásku se musí počkat."pravila jsem. ,,Bůh ti ji pošle."
Justin se usmál:,,Vždycky tak dobře radíš?"
,,Jen lidem, na kterých mi záleží."řekla jsem.