Nějak jsem tomu incidentu před tím prostě přestala věnovat pozornost. Byla to jen nějaká malichernost v naprosto, pro mě, dokonalém dni. ,,Už se nemůžu dočkat."zašeptala jsem Amber, která seděla vedle mě. ,,Jo, vždyť já taky."vzdychla Amber zasněně. Od včerejšího dne je pořád hlavou v oblacích. No...ono to není tak úplně v oblacích, spíše u mladého Camerona. Celý večer si spolu povídali a Amber šla spát až později, než já. Netuším v kolik hodin, ale brzo to určitě nebylo. S Cameronem si prostě padli do oka. Mojí třískou v oku tohle však určitě nebylo. V żaludku mi ležely ty dvě nanynky z naší třídy. Pořád se motaly kolem Austina a navzdory tomu, že už spolu nechodíme, příjemné mi to taky dvakrát nebylo. Heh, jakoby ty dvě byli zajímavé něčím jiným, než jen tunem make-upu na tváři.
Pohled Justina:
Procházel jsem se s Hailey a povídali jsme si. Dlouho jsme se neviděli, když nepočítám včerejší party, která mimochodem byla jen o pití, takže o povídání se tu moc mluvit nedá. ,,Co kdybych zašli na Time Squere?"navrhla Hails. ,,Zbláznila ses?"zasmál jsem se. ,,Víš, kolik lidí tam bude. Nechci být obklíčenej lidma." Hailey to chápala a to se mi líbilo. ,,Hele, ani jsem si nevšímla, že jsme takový kousek od sochy svobody."zasmála se Hailey. ,,Já jsem ale pitomá." ,,No tak to se asi přidám do klubu."usmál jsem se. ,,Chceš zajít aspoň tam?" Zamyslel jsem se:,,O moc míň lidí tam nebude." ,,Ale no tak!"žadonila. ,,Prosím! Chci mít s tebou krásnou fotku ze sochy svobody." Nakonec jsem svolil. Moc velkou radost jsem z toho neměl, ale co jsem mohl dělat? Když jsme dorazili na ostrov svobody a konečně i k samotné soše, byl jsem i rád. Teď v poledne tu tolik lidí nebylo, takže další plus. I přes to se ale našlo pár zvědavců, co ode mě chtěli fotku nebo podpis. Stáli jsme pod sochou a fotili se. Hailey mě ubjímala kolem pasu a dělali jsme selfie. Pár lidí se na nás dívalo. Pak jsme chtěli po schodech nahoru. Byla to celkem štreka, ale na světě jsou i horší věci. Koukali jsme se z podstavce sochy dolů. Byla tady hromada lidí, hlavně nějaká skupina lidí, asi nějaký školní výlet či co.
Pohled Kim:
Socha byla úžasná! Co úžasná? Grandiózní! Přesně taková, jakou jsem si ji vždy představovala. Fotili jsme se a já dělala i fotky pro prezentaci.
Pohled Justina:
Můj pohled na ni padl. Byla v džínách a mikině. Tak obyčejná a přesto tak známá. Můj pohled na ní zamrzl.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pohled Kim:
Netrvalo dlouho a všimla jsem si ho. Koukal na mě. Překvapeně na mě zíral...
