My Idol

Část bez názvu 62

Pohled Kim:

Když jsem se ráno probudila, cítila jsem se božsky. Nešlo ani tak o skutečnost, že byl jen jeden týden před Štědrým dnem, ale spíše o fakt, že jsem byla znovu tady. A ano, s ním. 
Společně s Justinem jsme uklidili dům a domluvili se, že až Jazmyn s Jaxonem přijdou, zajdeme společně bruslit. 
,,Je ti doufám jasný, že většinu času budu ležet na zemi?"zasmála jsem se. 
,,Ehm... čekal jsem to."šťouchl mě do ramene a zasmáli jsme se. 
To už ale byly u dvěří děti. Jeremy stál hned za nimi, ačkoli já něměla šanci ho ani pořádně pozdravit, jelikož ti malí skřítci se mi okamžitě vyhrli kolem ramen křičíce z plnných plic moje jméno. 
,,Taky jste mi chyběli."smála jsem se a zatímco jsem se snažila popadnout dech, vrhla jsem svůj pohled k Jeremymu. ,,A tebe taky ráda vidím."
Jeremy se usmál:,,Jsem rád, že si pamatuješ, že mi můžeš tykat."

Konečně mě pustili a já se mohla jako svobodný člověk nadechnout. 
,,Santa ti přinesl dárek!"křičel Jaxon. ,,Nechal ho u nás pod stromkem. Taťka říkal, že si ho dostala, protože do Česka Santa nechodí. Že tam má nějakého svého pomocníka, ale že se chtěl ujistit, že ten dárek přijde."
,,Cože? Dárek?"
Svůj pohled jsem tentokrát vrhla k Justinovi, ten se ale ohradil:,,No na mě se nedívej."
Jeremy se nervozně poškrábal za krkem:,,Santa si myslel, že by sis to zasloužila za to, jak si Justinovi pomohla tenkrát s těma dvěma uličníkama."
,,Ale to opravdu nemusel."mrkla jsem a trochu se zastyděla, jelikož já pro ně nic neměla. 
,,Ale musel, zasloužíš si to."
Jazmyn mezitím vyběhla k autu a vrátila se s dárkem.
,,Rozbalím si to až večer."pohladila jsem ji po tváři a znovu jsem svůj pohled vrátila k Jeremymu. ,,Vyřiď Santovi, že děkuju."
,,Spolehni se."usmál se. ,,Ale teď už budu muset jít. Rád jsem tě zase viděl, Kim. Justine, večer mi kdyžtak zavolej."
,,Jasně tati, měj se."
,,Opatruj se!"zavolala jsem za ním, ještě než Justin stihnul zavřít dveře. 
,,A co dneska budeme dělat?''vrchlila na mě nedočkavě Jazmyn.
Usmála jsem se:,,No, napadlo nás, že bychom si zašli zabruslit.''
Hadám, že radostné vyniknutí obou dětí se počítá jako ano, no ne?
Ti raubíři zatím neměli hlad a tak jsme se šli rovnou obléct. Pro mě to znamenalo hned několik vrstev teplého oblečení, protože jsem byla poněkud...no neohrabaná.
Moje obavy byly oprávněné. Na ledu jsem většinu času seděla, než se na něm klouzala. Jo, Justin se mi smál. Jo, nepomohl mi. A jo, ještě mě předváděl.
,,Počkej, ukaž.''podal mi konečně ruku.
Pomalu mě zvedl z ledu a já se instinktivně chytila za bundu.
,,Neboj se tolik.'' zasmál se. ,,Držíš se mě jako klíště.''
,,Promiň.''pípnu skrze zuby, jenže jakmile se ho pustím, začínám znova padat na zadek.
Justin mě se smíchem zase chytí:,,Prosím tě, kolikrát si bruslila?''
,,No mockrát ne, nejsem sportovní typ.''utrousím.
,,To vidím.''zasměje se a vyslouží si za to pořádnou perdu do ramene.

Po dvou hodinách opakovaného padání a opětovného vstávání jsme konečně jeli domů.
,,To bylo super!''volali nadčené děti, zatímco já jsem se snažila popadnout alespoň trochu dech.
,,To bude dobrý.''dobíral si mě lišácky Justin. ,,Náhodou jsi byla lepší, než jsem čekal.''
Zasměju se:,,Ty si pitomec.''
Jeho ruka se ke mě natáhne a položí si ji kolem mých ramen, zatímco druhou řídí. Najednou...mi bylo dobře. Podívám se na nêj a vidím andělský úsměv.
Kdybych tenkrát poslouchala, slyšela bych Jazmyn jak šeptá Jaxonovi:,,Ti dva se určitě zamilovali.''