My Idol

Silence and more

Pohled Kim:

Ráno mě vzbudilo nesnesitelné vyzvánění příchozího hovoru mého mobilu. Ke všemu to vzbudilo i Demi, díky čemuž jsem se cítila provinile.
Sakra, kdo to může být?
Pomalu zvedám hlavu z polštáře a z nočního stolku popadám telefon. K mému nepříliš hezkému zjištění se zároveň se mnou probouzí i moje kocovina-v hlavě mám jak po Rock for people.
Rozespalýma očima koukám na displej-Abby!
Okamžitě hovor přijímám, nevnímaje ohlušující ohňostroj v mým spáncích.
,,Abby!''vyjekla jsem.
,,Ahoj Kim!''
Zněla moc nadšeně. Řekla mi, že Afrika s Cameronem je neuvěřitelná a skoro se jí nechce domů.
,,No a navíc domů nejspíš nepojedu..''klesá jí hlas.
Trochu mě zmátla. Stála jsem teď na hotelové chodbě a prsty si projela rozcuchaným hnízdem hnědých vlasů.
,,Jak to myslíš ''nevrátím''?''''nevrátím''ptám se nechápavě.
,,Cameron mi nabídl, abych s ním bydlela v bytě v Londýně.''vysvětluje. ,,myslím, že je ten správný čas.''
Náhle je sticha a já čekám něco velkého.
,,Požádal mě o ruku!''
Moje nadšení si umíte představit. Přítelkyně z dětství se bude vdávat za jednoho z nejmilejších kluků, jaký jsem kdy poznala-ano, byla to obrovská radost. Skoro se divím, že mě někdo nepřišel seřvat. Na chvíli jsem dokonce zapomněla i na tu kocovinu.
Nechtěla jsem Abby kazit radost detaily o včerejším večeru a tak jsem se o hádce s Justinem ani nezmínila. No.. možná jsem nechtěla kazit radost ani sobě.
Po pár minutách jsme se rozloučili a já zavěsila. Náhle mi bylo ouzko. Abby se vdává. A kde jsem vlastně já? Ve vztahu, kterej vlastně ani není vztahem.
My o vlku...
Justin stojí u dveří svého pokoje (který je vedle Deminina) a zírá na mě. V jeho tváři nejsem schopna vyčíst žádné emoce, což mě upřímně deprimuje, jelikož já musela být naprosto otevřená kniha. Srdce mi bušilo, jakoby mělo za chvíli vybouchnout, ruce se mi (i když nepatrně) třásly, v krku jsem měla knedlík velikosti tenisáku a nohy se mi podlamovaly. Nechtěla jsem ho vidět. Při nejmenším ne teď. Ale on na mě nepřestává zírat s těma, ještě rozespalýma, očima. Odolávám pokušení, které na mě křičí někde vzadu v hlavě ,,tak ho sakra obejmi!'', odvracím pohled za mizím za dveřmi Demina pokoje.
,,Tys mi teda dala.''řekla Demi, ještě stále ležící v posteli, ,,Až budeš čekat tak brzký ranní hovor, varuj mě předem.''
Nic jsem neřekla, jen jsem se opřela o dveře a sesypala se jako hromádka z karet. Brečela jsem tam na koberci hotelového pokoje jako malá holka s obličejem v dlaních.
Nevnímala jsem Demi ani teď, když ke mě přiskočila z postele a objímala mě:,,Já vím, zlato. To bude dobrý.''
Jenže já se tak necítila. Z nějakého důvodu jsem cítila, že tenhle vztah ještě ani pořádně nezačal a už se blíží k nevyhnutelnému konci.
Nicméně vstát jsem nakonec musela. Demi mi k Justinovi do pokoje zašla pro nové oblečení a já zírala na svůj opuchlý obličej v zrcadle luxusně vybavené koupelny. A najednou si uvědomuju, że pokud ho ztratím, už to nebudu já.

Pohled Justina:

Bylo mi...hrozně. Cítil jsem se jako idiot. Měl bych vstát, běžet k ní, omluvit se, držet ji v náručí a už nikdy ji nepustit.
Ne! Ne, to prostě nejde! Věděla, do čeho jde a myslel jsem, že ví, že ty lži říkám jen pro její dobro. Naše dobro. Kdybych řekl, že spolu chodíme, už by se nikdy volně nenadechla a to byla poslední věc, kterou jsem si přál. Bohužel díky tomu teď můj vztah s ní stál na okraji hluboké propasti a já místo toho volám se svou ex.
Někdo zaklepal na dveře. Srdce mi vynechalo tep. Je to ona? Prosím, je to ona.
Když však otevírám dveře, vidím Demi s neutrálním, ale rozhodně ne přátelským, výrazem v obličeji.
,,Ahoj, co potřebuješ?''zeptám se.
,,Jdu jen Kim pro nějaké věci.''oznamuje stroze a já ji beze slova pouštím dovnitř. Vytahuje z Kimina kufru jedny šortky a triko. Pohledem zavadí o můj laptop. A sakra. Večer jsem nezavřel skype.
Výraz se jí ve vteřině mění na naprosto a stoprocentně naštvaný a rozkřikne se:,,A to ti jako přijde kurva normální?!''
Jsem sticha.
,,Tvoje holka v mým pokoji brečí a ty si voláš se svou ex?! Hráblo ti nebo co?!''
Nejsem schopen slova a navíc nechci riskovat nějaké smrtící chvaty z jiu-jitsu.
Přistoupí ke mě s vráskou mezi obočím a měří si mě očima:,,Kdybys byl co chlap, jdeš to s ní vyřešit. Ale víš co? Nedělej to.''
Hlas má chladný:,,Kdybys ji totiž opravdu miloval, vůbec by jsi té zmiji nevolal.''
Nezmůžu se na slova a místo hádky koukám na Demi, jak odchází a práskne za sebou dveřmi. Tohle jsem fakt posral.