My Idol

We were sippin' whiskey neat

Pohled Kim:

Byla jsem šokováná, nohy mi stuhly a ruce se mi třásly. Co to má sakra znamenat. Ale.. kdo ví proč, neodtáhla jsem se. Po chvilce to udělal sám.
Díval se na mě beze slova. Ve světle pouliční lampy mu bylo vidět jen půlku obličeje, zatímco druhá byla zahalena ve tmě uličky a oči mu jiskřily.
Nevím, jestli čekal moji reakci nebo ne, stejně jsem mlčela a jen na něj tupě zírala, jelikož jsem nedokázala pobrat, co se právě stalo.
,,Em....''Justin se chytí za krk a začne ho mnou. Je nervózní, poznám to.
,,Em...''chytla jsem se pravou rukou za zápěstí levá a odkopávala malé kamínky z chodníku pravou nohou s hlavou skloněnou.
Trapná chvíle ticha.
Konečně promluvil:,,Kim, já... sorry, tohle... tohle byla chyba. Já.''
,,Nemluvme o tom.''zastvím ho. ,,Stejně by to nemělo cenu, to oba víme. Justine...''
Z hluboka se nadechnu a chytnu se teď pro změnu za zápěstí pravé ruky.
,,Mám Jakea.''řeknu polohlasem. ,,A jsem s ním šťastná.''
Justin ode mě odvarátí pohled a světlo lampy ozáří jeho obličej z profilu. Všimla jsem si jamky, která se mu dělá na tváři vždycky, když zatíná pěsti a silně při tom zcvakne zuby. Dělá to vždycky, když v něm něco vře.
,,Proč, Kim?''
Vyštěknul to na mě jako na zlé dítě, co dostává kárání od rodiče.
,,Proč si s někým, koho nemiluješ? A nesnaž se mi tvrdit, že to není pravda. Viděl jsem ti to na očích, když jsi mu volala. Nemiluješ a někde tady vevnitř to víš.''
S těmi slovy mi položil ruku na srdce.
,,Proč mě tak trápíš? Čeho se bojíš?''
Jeho obličej je ke mě tak blízko, že se téměř dotýkáme nosy.
,,Máš pocit, že bych tě nemiloval dost?''
Mlčela jsem. Nedokázala jsem odpovědět, v mé hlavě toho bylo tolik... Nedokázala jsem to vyfiltrovat do rozumné odpovědi.
Vzala jsem jeho ruku a vrátila mu ji zpátky k tělu.
,,Je pozdě, měli bychom jít.''
,,Běž, přijdu později.''
Kývla jsem a vracela se zpátky k hotelu. Nevěděla jsem, kam chce jít. Vlastně... bylo mi to svým způsobem jedno. Proč by mě to taky mělo zajímat? Ačkoli... To co se stalo nemůžu dostat z hlavy.

Vrátila jsem se do hotelového pokoje. K mému překvapení tam na posteli seděla Demi.
,,Tak povídej!''
Vím, co tím myslí. Určitě tušila, co se stalo. Neměla jsem důvod jí to neříct.
,,Kim... opět ti řeknu, že rozhodnutí je na tobě. ''pravila Demi po tom, co jsem jí popsala, co se stalo. ,,Měla bys být s tím, koho miluješ. A jestli je Jake ten pravý... pak byste spolu měli být a na Justinovi city se prohlížej.''
Dala jsem si sprchu a po půlhodinovém čtení knihy jsem kolem jedenácté v noci šla spát.
Ve tři ráno mě ale probudilo bouchání na dveře. Vylekalo mě to a z postele jsem vymrštila strašně rychle.
,,Kdo je tam? Co se děje? Demz?''
Další tři zablokování a po něm následoval zmatený hlas:,,Otevři.''
Justin?
Otevřela jsem bílé dveře a spatřila vrávorajícího Justina s bílým trikem od kdo ví čeho a s odérem nemytého opilce jak stojí u dveří a nemotorně se opírá o futra dveří.
,,Co děláš u mě v pokoji.''vyštěkl s jazykem propleteným podivným způsobem tak, že jsem mu skoro nerozuměla.
,,Tohle je můj pokoj.''vysvětlím mu a pozoruji ho pohledem zklamané matky, která ztratila naděje ve svém dítěti. ,,Kdes byl?''
,,Po tom je ti hovno.''řekne a vpadne do dveří.
Belhal se přes pokoj směrem k minibaru. Chytila jsem se za čelo a říkala si pro sebe:,,To si děláš prdel, že jo?''
Otevřel minibar (nutno podotknout, že mu to četnou chvíli trvalo a bylo vtipné ho pozorvat) a sáhl po whiskey.
Do skleničky, která mi ležela na nočním stolku hodil led a snažil se nalít si alhohol. Více než dvě třetiny toho, co lil, se rozlilo všude možně, jen ne do sklenky. Sáhl po drinku a s výrazem zuřivosti si upil.
,,Co sis myslela, že udělám, ha?''vyštěkl. ,,Cos čekala? Žil jsem zasraný čtyři roky s tím, že jsem se snažil na tebe zapomenou.''
Znovu si upil:,,A víš co z toho? Nic! Nakráčíš si do LA, jakoby se nikdy nic nestalo. Ale to se kurva stalo!''
Chtěl si znovu nalít, ale to už mi docházeli poslední zbytky nervů a natáhla jsem se pro flašku:,,Už si pil dost.''
,,Ne dost, aby si mi vypadla z hlavy.''
Surově mi alkohol vyrazí z ruky a napije se rovnou z hnědé flašky, zatímco mu kapka tekutiny stékala k bradě. Utřel si ji rukávem a podíval se na mě.
,,Tohle si ze mě udělala ty!''
Mlčím. Teď nemá cenu se hádat.
,,Běž si za tím svým... dementním Jakem a mě tady nech třeba upít k....''
Škytl si.
,,....k smrti.''
,,A dost.''
Tentokrát mu flašku doopravdy vyrazím z ruky a schovám ji v koupelně v horní poličce, kam na ni opilý Justin určitě nemá šanci dosáhnout. Když jsem se vrátila, ležel na posteli se zavřenýma očima. Najednou zachrápal. Vzala jsem deku a zakryla ho, zároveň jsem mu sundala boty. Normálně bych si šla lehnout k němu a jeho bych nechala tady, nemůžu ho ale nechat samotného. Opil se až moc a nechci riskovat, že by se ve spánku udusil vlastníma zvratkama. Lehnu si teda vedle něj.
,,Já tě stejně miluju.''
Neubránila jsem se jemnému úsměvu. Pak jsem zhasla a nechala ho spát.