Možná jsem neměl odcházet. Možná jsem neměl říkat tu prostou větu. Možná jsem měl jen zůstat a popřát jí hodně štěstí. Bůh ví, proč jsem to vlastně udělal. A upřímně? Představám rozumět sám sobě. Ztrácím se ve spletitých chodbách svých myšlenek a nezodpovězených otázek, na které zřejmě stejně nikdy odpověď nenajdu. Byla tu jedna jediná osoba, které jsem se teď chtěl se vším svěřit.
Pohled Kim:
S Rossem jsme se sešli před music barem přesně tak, jak mi psal v dopisu. ,,Ahoj "usmál se na mě tím svým sladkým, klukovským úsměvem. ,,Ahoj." pravila jsem a ucítila, jak se začínám třást. Nekontrolovatelně a svým způsobem i nepříjemně. Ross mi vysvětlil, že i když se snažil sebevíc, nemohl mě jen tak nechat odejít. ,,Doufám, že mi teď nedáš košem."zasmál se a natáhl ke mě svou dlaň. Myšlenkami jsem se, Bůh ví proč, zatoulala k Justinovi.
,,Vždycky budu čekat."
Tyhle tři slova mi v hlavě zněly jako nezapomenutelný text. Jako hymna, kterou musíte umět nazpaměť ať už se na to koukáte jakkoli chcete. Nicméně... ,,Košem ti určitě nedám."řekla jsem a usmála se od ucha k uchu. Chytila jsem Rosse za ruku a společně jsme se vydali na dlouhou procházku, na kterou nikdy, opravdu nikdy nezapomenu.
Pohled Justina:
,,Takže si vážně jen tak odešel?" Seděl jsem u sebe v obýváku společně s Hailey, které jsem teď vypověděl svůj srdceryvný zážitek. ,,A co jsem měl dělat?"zeptal jsem se a vztekle jsem při tom rozhodil rukama. ,,Měl jsem si před ní kleknout a žádat jí, aby nedocházela, protože...." Zarazil jsem se. ,,Protože?"povytáhla levé obočí Hailey. ,,Heh....to je jedno."máchnul jsem rukama, jakoby to byla zbytečná historka o nudném dni v práci, kterým nechci nikoho zatěžovat. ,,No tak Justine!"povzbudila mě Hailey. ,,Když to budeš v sobě dusit, nikdy se toho nezbavíš. Moc dobře vím, co si chtěl říct a trápí mě, že to říct nechceš." Byl jsem stále sticha. Prázdnýma očima jsem zíral na svoje ruce, které se křečovitě snažily svírat jedna druhou. Ucítil jsem na svoji levé ruce Haileynu dlaň. ,,Poslyš, vím, že je to dobrá holka."řekla mi milým, uchu přívětivým hlasem. ,,ale taky vím, že si se už mockrát spálil. Nechci, aby si to musel zase zažívat. A...ona je mladá. Až příliž mladá na to, aby tě pochopila. Aby uspokojila tvoje potřeby. Aby s tebou mohla normálně žít. Tobě bude třicet, budeš toužit po dětech a pevném zázemí, zatímco ji bude kolem dvaceti tří, bude si chtít užívat života, cestovat a poznávat nové lidi. Justine, tohle by nefungovalo a ty to moc dobře víš." Ticho mezi námi jsem prolomil já:,,A co když k ní cítím něco opravdového? Něco, co jsem ještě k nikomu necítil." Tentokrát byla potichu Hailey. ,,Cítím k ní nevysvětlitelné pouto. Ani k Seleně jsem necítil to, co cítím k ní. Nejradši bych byl pořád jenom s ní, každá minuta bez ní mě zabíjí a ano, bodá mě u srdce když vím, že teď tady není se mnou, ale s nějakým Rossem. Vzdal bych se kariéry, klidně bych neměl děti, zahodil bych všechen majetek, jen kdyby to znamenalo, že bychom byli spolu. Nedokážu si představit, že ji teď ztratím. Po všech těch měsících bloudění životem a hledání sám sebe jsem si až teď uvědomil, že to co celou dobu hledám, mám přímo před sebou v podobě usměvavé, bláznivé a někdy dost tvrdohlavé mladé holky. Mysli si o mě co chceš, protože momentálně je mi všechno fuk. Já..." Nadechl jsem se a pravil:,,Já jí miluju."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Hailey seděla jako opařená. Zírala na mě s otevřenou pusou. ,,Justine já..."pravila. ,,No...budu muset jít. Manažer mě ještě čeká v kanceláři, takže..." Vztala a popadla svoji kabelku:,,Zavolám ti zítra." A než jsem se nadál, zmizela ze dveří.
Pohled Kim:
Ross mě doprovodil až k Justinovi domů. ,,Dnešní večer byl...úžasný."usmíval se na mě Ross, zatímco mě držel za ruku. ,,Co mám říkat já."přikývla jsem. Náhle mezi námi bylo to symbolické ticho. Přesně takové ticho, jaké má být ve filmech, když se chystá scéna s polibkem.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ross se ode mě po chvíli odtáhl a já mohla v jeho očích vidět nespočet jisker. ,,Jsi nádherná."pravil. Zčervenala jsem jako rajče. ,,Můžu tě zase někdy vidět?"zeptal se a já přikývla. ,,Dobrou."zašeptal mi do ucha a naposledy mě políbil na tvář. Protom odešel. Když jsem se otočila ke vchodovým dveřím, čekalo mě překvapení - na prahu stál Justin a opíral se o dveře.
