My Idol

You're that girl

Pohled Kim:

,,Jak dlouho tady stojíš?"zeptala jsem se ho.
,,Dost dlouho na to, abych viděl co je nutný."pravil chladně.
,,Jak jako "co je nutný"?" zeptala jsem se znovu. ,,Nejsi moje matka, jasný?"
,,To, že nejsem tvoje matka, neznamená, že si tady můžeš dělat co chceš,"řekl naštvaně. ,,Tohle je ještě pořád můj dům, ve kterým platí moje pravidla. Nebudeš se vracet takhle pozdě s cizýma klukama."
,,Jakejma cizýma klukama?"okřikla jsem ho. ,,Pokud si dobře vzpomínám, pustil si mě s Rossem, nebo ne? A jestli mě paměť neklame, v listopadu minulej rok ti nevadilo, že jsem šla s "cizým klukem" po koncertě někam pryč. A víš co? Nech mě být. Bohužel nemůžu odletět zpátky do Brna dřív, kvůli koupeným letankám, ale až tenhle týden skončí, už se nebudeš muset s mojí maličkostí déle trápit a můžeš si sem přivést třeba tucet Gomezek."
S těmi slovy jsem vyběhla schody a zavřela se u Jazmyn v pokoji. Naštvaně jsem sebou hodila na postel a zavolala povolané osobě, která mě vždycky vytahovala z depresí.
,,Holka, holka."zasmála se Amber do telefonu. ,,Ten je v tom až po uši."
,,Jak jako?"nahodila jsem svůj nechápavý výraz.
,,Ty to nevidíš?"smála se dál. ,,Justin by ti nedal jen tak kázání. Bylo by mu úplně šumák, že si s Rossem šla, kdyby ale..."
Bylo mi jasný, co chce říct:,,Ne! Ne, ne, ne, to rozhodně ne! V žádném případě ke mě necítí....však ty víš. Kdybych se ho na to teď zeptala, určitě by mi řekl:,,We're just friends, I can't love you."

Pohled Justina:

Vím, že je neslušné poslouchat za dveřmi, ale tentokrát jsem si nemohl pomoct. Taky jsem zjistil, že to byla chyba.
Usoudil jsem, že volá Amber. Ničemu jsem vlastně nerozuměl, česky neumím, ale dokázal jsem si vyložit, o čem se mluvilo a to proto, že řekla tu jednu větu anglicky.
,,We're just friends, I can't love you."
Odtáhl jsem se ode dveří a jako ve snách se se vrátil k sobě do pokoje. Slyšel jsem správně? Ona mě nemiluje. Ano...určitě mluvila o tom, že by mě nikdy nemohla milovat.
Zíral jsem na strop a vyčítal si to. Vyčítal jsem si všechny ty věci, které jsem si dneska připustil. Byl jsem na sebe naštvaný, že jsem stál u těch dveří, taky za to, že jsem ji teď poslouchal.
,,Ona mě nenávidí."zašeptal jsem si pro sebe.
Vzal jsem si do ruky kytaru, kterou jsem měl hned vedle postele. Chtěl jsem si zahrát píseň, kterou jsme si dnes odpoledne s Kim pouštěli. Prý ji zpíval ten Ross, ale to mi bylo úplně jedno. Ten text by mi pomohl. Byl až příliž vhodný pro tuhle situaci. Prostě jsem začal hrát a zpívat.

Píseň je nahoře v médiích.

Pohled Kim:

Když jsem ukončila hovor, slyšela jsem z Justinova pokoje zvuky. Byla to kytara a on.
,,And I almost feel like you were just a dream, all these memories of you and me...."
Nechápala jsem proč, ale po tváři mi začala téct slza. Proč? Proč se to muselo podělat? A proč teď sakra brečím? Není přece možné, aby....abych k němu něco cítila.
Před pár měsíci jsem ještě byla jen nadčená fanynka. Neřešila jsem tyhle pitomý problémy, nebrečela nad svým spackaným životem ani se nehádala s nejlepším kámošem. On byl pro mě jen idol. Žila jsem s tím, koho jsem si vysnila a idealizovala. Jenže teď ho znám jako jeho pravou poctatu. Je to opravdu to, co jsem ještě před rokem milovala? Ještě před pár lety bych za to, co mám teď, dala cokoli. Teď bych se toho ale ochotně vzdala.
Ponořila jsem se do vzpomínek, zatímco on zpíval tu píseň.
Když mě tenkrát polil tím kafem. Jak se mi koukal do očí, když jsem byla OLLG. Když mě držel za ruku. Když se mi svěřoval se svými pocity. Já tenkrát cítila jen to skvostné teplo v srdci.
Nechtěla jsem nad tím dále přemýšlet. Justin přestal hrát a já usnula.

Pohled Justina:

You're that girl I loved,
And you're that girl I wanna hug.
You're that light in my heart.....

Nová píseň. Nová píseň, kterou svět nespatří.