My Idol

Čas plyne tak rychle

O pár měsíců později:

Pohled Kim:

Už je to nějaký pátek, co jsem byla v New Yorku a naposledy viděla Justina, nicméně narozdíl od našeho "sbohem" v Česku se to v New Yorku lišilo. Píšeme si, voláváme a jsme všeobecně v kontaktu.
Amber je zase aktivně v kontaktu s Cameronem. V Americe se nakonec dali dohromady a následně započalo smutné loučení. Věřím ale, že jim to vydrží.
Navíc začali prázdniny. Vzali mě na můj vysněný gympl. Ovšem co je na těchto prázdninách nejlepší? Uvidím zase Justina! Ne jen tak!
Jsme domluvení, že zůstanu u něj na celý týden! Nemůžu se dočkat a zároveň se bojím, co to přinese.
Doma už jsem měla sbaleno a měl pro mě přijet táta a hodit mě na brněnské letiště, odkud jsem měla letět první třídou do Atlanty. Tam už na mě měl čekat Justin.
Máma mi samozdřejmě nezapomňela dát sáhodlouhou přednášku. Však taky trvalo dlouho, než jsem ji přemluvila, aby mě pustila. Svolila teprve po překládaném telefonátu s Justinem. A ano, moje máma v angličtině opravdu neválí.
V letadle mi do sluchátek hrála moje oblíbená melodie.
Letadlo po spoustě hodinách konečně přistálo a já si začala uvědomovat, že se mi dělá v krku knedlík a moje nohy mě přestávají poslouchat.
Čekal tam a jakmile jsem ho spatřila, srdce mi divoce tlouklo. Nic neříkal, jen mě velmi těsně objal.
,,Vítej v Atlantě."řekl s úsměvem na tváři.
Začala jsem se smát:,,No...zatím jsem toho moc neviděla."
Justin pochopil a začal se smát taky:,,Heh. Neboj. Brzo toho uvidíš víc, než co si viděla za celý svůj život."
Usmála jsem se:,,No momentálně jsem jen děsně unavená z cesty. Mimochodem, časový posun taky není zrovna dvakrát super."
,,Neboj, brzy budeme doma."

*********

,,Děláš si srandu?"
Ten dům. Nebyl velký. Nebyl ani obrovský. Tohle-bylo-kolosální!
,,Prosím tě, jak se tady mám jako orientovat?"zasmála jsem se.
,,No cedule tady kvůli tobě věšet nebudu."zasmál se Justin.
Justin popadl mou tašku:,,Druhý patro, čtvrté dveře na levo."
Povytáhla jsem nechápavě jedno obočí.
,,Tvůj pokoj."
Podívala jsem se jednou na schody, jednou na Justina a pak zase na schody. Rozeběhla jsem se tak, jako jsem ještě nikdy neběžela, div jsem si něco nezlomila, jelikož schody byli pěkně kluzké. Za sebou jsem slyšela jen Justinův smích:,,Jak málo stačí k radosti."
Brzy jsem pochopila, že by se cedule opravdu hodily. I prrs Justinův popis jsem se totiž v domě příliž neorientovala a tak jsem pokoj hledala o něco delé, než jsem čekala a bez Justina bych ho asi nikdy nenašla. Když otevřel dveře, spadla mi čelist. Obrovský pokoj s fialovými zdmi, nádhernou posteli s nebesy a skříní větší, než náš byt.
,,Tohle, že je pro mě?"vydechla jsem. ,,To přece....vždyť tady budu týden a ty si my zařídil pokoj?"
,,Dejme tomu, že v něm po většinu času přespává Jazmyn. Ta tady ale není často, takže můžeš v klidu spát u ní v pokoji."vysvětlil Justin.
Pověsila jsem se mu kolem krku a dala mu pusu na tvář:,,Seš neuvěřitelnej."
Justin mi pomohl vybalit.
,,Měla by sis lehnout."řekl. ,,Vzbudím tě k večeři."
I když mi to bylo trochu trapné, přikývla jsem:,,Dobře."
,,Dobrou."usmál se Jay a zavřel dveře.
Lehla jsem si do postele a zasněně se koukala na strop. Tohle je sen. Tohle je sen a já se z něj nechci nikdy probudit.