Spát jsme šli pozdě. Justin se rozhodl spát, i přes moje námitky, na gauči. ,,Jsi host."usmál se. Ležela jsem v té krásné posteli a přemýšlela. Otázky mi nějaký hlavou jako závodní koně na dostizích, v zoufalé snaze dojít k cíli, tedy k odpovědi. Proč? Já? On? Kdy? Jak? To už jsem ale spala.
Pohled Justina:
Asi kolem druhé ráno mě probudil hrozný křik. ,,Áááá!" Kim! Rychle jsem vztal a rozběhl se k pokoji. ,,Kim!"volal jsem. Seděla na posteli a třásla se. Neváhal jsem a sednul jsem si k ní. ,,Pšššt, jsem u tebe."objal jsem ji. ,,Jsem tady." ,,Nechoď pryč."plakala. ,,Nechoď. Zůstaň tady." ,,Neboj, jsem tady." Lehli jsme si a já si ji k sobě přivinul. ,,Dobrou."dal jsem jí pusu na čelo.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pohled Kim:
Ráno byl Justin ten tam. Nebyl ani v obýváku, ani v kuchyni a ani v koupelně. Na lednici byl ale vzkaz.
Doufám, že už se cítíš líp. Udělej si čaj nebo kafe. Já za chvíli přijdu. Justin
Udělala jsem si to kafe a sedla si ke stolu. Stále cítím jeho objetí, jeho pusu na mém čele. Cítila jsem se s ním tak.....v bezpečí. Justin přišel o pár minut později i se snídaní. Hm....čerstvě pečivo. ,,Co se ti v noci zdálo, žes tak křičela?"zeptal se Justin, když jsme jedli. A sakra. Právě téhle otázky jsem se bála. ,,Ehm.."zaváhala jsem. ,,Já...viděla jsem tě...jak tě někdo postřelil a tys...umřel." Justin se zarazil:,,Ehm...no...nevím co na to říct. Neboj. Jsem tady a...neopustím tě." Justin mi položil dlaň na ruku, kterou jsem měla opřenou o stůl. Zase bylo mezi námi to ticho. Připadala jsem si hloupě. Zazvonil mi mobil. ,,Austine?" ,,Ahoj lásko,"promluvil můj milovaný protějšek. ,,Tak jak se máš?" ,,Dobře."usmála jsem se. ,,Včera jsem byla s Justinem v kině. A ehm..co ty?" ,,Tak znáš to."řekl. ,,Dovolená s rodiči." ,,Aha."zasmála jsem se. ,,Hele já už budu muset končit. Ještě ti zavolám. Měj se." Justin se na mě celou dobu díval i když pochybuju, že něčemu rozuměl. ,,Kdo to byl?"zeptal se. ,,Austin."odpověděla jsem. ,,A já už budu muset domů. Máma se po mě bude shánět." Justin mě doprovodil ke dveřím, kde jsme se rozloučili:,,Tak se měj." ,,Jo jo ty taky." Dveře se zavřela a já jsem se zase cítila prázdná...
