My Idol

Like this, like that

Pohled Kim:

Najednou jsem se od něj odtáhla. Co to sakra dělám?
,,Pusu pod jmelím jsem ještě nedostala.''nasadila jsem nucený smích. ,,Heh... aspoň, že to nebylo s někým koho neznám, ale s kámošem. Jo, s kámošem Justinem. A já si jdu lehnout. Díky za ten náhrdelník a dobrou... kámo.''

Můj bože, víc jsem se ztrapnit nemohla?

Pohled Justina:

Byli jste někdy v tak hlubokým friendzonu, že jste se z něj kurva jen horko těžko mohli vyhrabat? Já teda až do teď kurva ne. Gecnul jsem si na gauč a tupě zíral na stromek. Esther mě štouchla čumáčkem do ruky.
,,Aspoň někdo touží po mé společnosti.''usměju se a popadnu ji do náruče. ,,Co myslíš, budem chodit spolu? No jasně ty koule jedna chlupatá, ty si asi to jediný, co mi zbývá.''
Esther mi olízla nos.
,,A pusu nakonec dostanu od psa. No... To jsem to teda dotáhl daleko.''

Pohled Kim:

Snažila jsem se druhej den chovat alespoň trochu normalně. Měla jsem se vrátit zpět do Brna a za dva dny přiletět zpět do Ameriky, abych s Justinem a jeho přáteli oslavila Nový rok v Miami. Sakra, copak se po tom včerejšku můžu tvářit, jakože se nic nestalo.
U snídaně panovalo hrobové ticho. Dokonce i trávu by jste slyšeli růst. Ticho přerušovalo jen čmuchání Todda kolem stolu. Možná čekal, že něco upadne a on si bude moct užít chvilku blaženého lidského jídla. Možná, a nebo hledal důvod, proč jsme tak sticha.
Mezi přežvykováním soust a hrabáním se ve vlasech (to dělám vždycky, když jsem nervózní), jsem po Justinovi snad čtyřikrát mžourala pohledem, ale jakmile se jeho oči zvedly od talíře, znova jsem pohled odvrátila. Teď mi pohled přistál na tom jmelí. Sakra proč?

,,Máš už sbaleno?''
Justinova první věta od včerejška.
,,To už me vyháníš?''
Nasaď pohodový tón, Kim.
,,Ne, já jen, že tê za pár minut mám odvést na letiště.''
Justin se ani nezasmál, jak bylo jeho zvykem, dokonce ani neutrousil kousavou poznámku. Je naštvanej?
,,Jo, už jsem si spálila.''řekla jsem.
,,Fajn, tak se běž oblíct, čekám v autê.''
A po téhle slovech odešel do auta.
Zatímco jsem si natahovala přes hlavu svetr, z hlavy mi pořád nešlo jeho chování. Čekala bych, že se tomu dneska společně zasmějeme, jenže on je jako kámen. Myslel snad to, co mi včera řekl, vážně?

Hodila jsem tašky do kufru a sedla si na sedadlo spolujezdce. Justin nastartoval a v tichosti se rozjel.
Ticho v autě mě zžíralo tolik, že už jsem to nemohla vydržet déle. Normální lidi by si asi promluvili, ale... řekněme si to upřímně, já a Justin nejsme normální a tak místo srdceryvného proslovu o tom, jak jsem ho nechtěla zranit nebo se ho dotknout jsem raději zapnua radio a tupě zírala z okna.

Justin mě doprovodil k letadlu. Koukali jsme na sebe jak blbý a blbější a po chvíli váhání mě jen letmo objal a dodal:,,Ahoj.''
Pak se otočil a bez dalšího pohledu zpět odešel.
Viděla jsem mlžně a tváře mi začaly vlhnout.
,,Nebreč, blbko.''zašeptala jsem si pro sebe a utřela si rukávem kabátu slzy.
V letadla jsem se jen koukala z okna a při písničce nightingale od Demi Lovato přemýšlela nad svým životem. Myslela jsem, že moje city jsou teď výhradně u Jakea ale... Co když je všechno jinak?