My Idol

Shledání

Pohled Kim:

,,Justine?"
Opravdu to byl on.
,,Kim?"
Usmál se a přiběhl ke mě:,,Co tady děláš a....Oh my gooosh."
Zasmála jsem se:,,Jsem tady se třídou."
,,Aha."přikývl. ,,A...OH my....ty jsi...jiná."
Zasmála jsem se:,,Jak jiná?"
,,Taková...jiná."
Začali jsme se smát.
,,Měl bych ti někoho představit,"řekl Justin a ukázal na blondýnu, kterou jsem moc dobře znala. ,,Tohle je Hailey, moje nejlepší kámoška. Tedy...ty taky."
,,Hailey."usmála jsem se. ,,Já jsem Kim."
,,Ráda tě poznávám."potřásla mi rukou.
,,A co ty děláš v New Yorku?"obrátila jsem se k Justinovi.
,,Včera jsme tu trochu slavili."zasmál se Justin. ,,No... A teď jsme se sem s Hailey přišli podívat na sochu svobody.
Chvíli jsme si povídali, ale učitelka mě pak zavolala zpátky ke třídě.
,,Budeme se moct někde sejít?"zavolal na mě Justin.
,,Nevím, zavolám ti!"

Pohled Justina:

Měl jsem obrovskou radost, že jsem se s ní zase viděl. Ať už to bylo jak chtělo, kdykoliv jsem ji viděl, měl jsem radost. ,,Tak kdy jí to hodláš říc?"zeptala se Hailey.
,,Jako co?"nechápavě jsem se na ní podíval.
,,No jako že ji miluješ."mrkla Hails.
,,Já a milovat ji? Prosím tě."
,,Jen se nedělej."šťouchla do mě loktem. ,,Přesně takhle se člověk kouká na někoho, do koho je zamilovanej až po uši. Nesnaž se mi tvrdit, že k ní nic necítíš."
Zadíval jsem se před sebe.
,,Takže cítíš!"vyjekla nadčeně Hailey.
,,Necítím, jasný?"vyjel jsem naštvaně a můj pohled jasně naznačoval, že je zle. ,,Vždyť je jí patnáct, k sakru! Jak bych se já mohl zamilovat do patnáctky. Ty si se snad zbláznila, ne?"
,,Uklidni se."snažila se situaci Hailey zpravit. ,,Já jen myslela, že...."
,,Tak nemysli."okřikl jsem ji. ,,A vůbec...už musím jít. Zavolám ti. Čau."
S těmi slovy jsem odešel na hotel.
Neměl jsem náladu na nic. Něco hluboko uvnitř mě zžíralo. Divný pocit, který jsem ještě nezažil. Jeden nepopsatelný pocit válčil s druhým nepopsatelným pocitem. Víry mojí výbušné povahy vypluly na povrh a bohužel před mojí nejlepší kamarádkou. Mohl jsem se snažit sebevíc, ale copak by to pomohlo? Čas plyne rychleji, než si to sám uvědomuju. Je mi dvacet tři a pořád jsem nenašel tu pravou. Možná je právě tohle tou věcí, která mě tak ubíjí. Možná se bojím toho, co přijde dál. Co když nikdy nenajdu svou spřízněnou duši, jak tomu někteří lidi říkaj. A nebo...co když si jen nemůžu a nechci připustit, že jsem ji už našel...?

Tak jak se vám líbila dnešní část? Co myslíte, jak se Justin citi? Boji se nečeho? Nebo je to jen nějaké "bum'? Napište svůj názor do komentáře :*