Ani jsem se nenadála a tři týdny byli za mnou. Seděla jsem v letadla spolu s mojí nej kámoškou a přemýšlela jsem, jaké to v New Yorku asi bude. Měli jsme tam být přidělení do jednotlivých rodin. Já a Amber jsme měli být spolu. Rodiny si nás vyzvedli hned na letišti. Byla tam taková paní asi ve věku čtyřiceti let s manželem tak o trochu starším. Odvezli nás do svého bytu. Měli jsme přesně určená pravidla. Zítra v deset ráno nás naší "adoptivní rodiče" měli zavést na určené místo a odtud jsme měli jet na prohlídku sochy svobody. Po té jsme se měli jít podivat na Time Squere. Druhý den nás čekala Empire State Buiding a prohlídka obchodů. Poslední den jsme měli zakončit celodenním výletem do Central Parku. Rodina bydlela ve velkém bytu. Měli jsme s Amber obě vlastní pokoj. Jelikož byl být dvou poschoďový, bylo to pro nás skoro jako bydlet v domě. Ovšem to nebyla jediná věc, kterou jsme zjistili. Tahle rodina měla i syna. A pěkného syna.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Ahoj."pozdravil nás nádhernou rodilou angličtinou. ,,A-ahoj."zakoktala Amber. ,,Já jsem Cameron."podal nám ruku s tím krásným úsměvem. ,,A vy?" Jelikož Amber nemohla ze samého šoku mluvit, vzala jsem si to na starost já:,,Tohle je Amber a já jsem Kim." ,,Doufám, že se vám tady bude líbit."usmál se. ,,Mě se teda libíte...." Zasmála jsem se:,,Jasně....hele já jsi jdu vybalit." Nechala jsem ty dva o samotě. Bylo vidět, že se Amber Cameronovi líbí, skoro z mí nespustil oči a ona z něj pochopitelně taky ne. Měla jsem krásnou postel a vestavěnou skříň. Taky tu bylo velké okno s výhledem na rušnou ulici New Yorku. Zasněně jsem zavřela oči a snažila se vztřebat, že jsem ve městě mých nejdivočejších snů. Zbytek dne probíhal v klidu, seznámili jsme se s rodinou, dali si večeři a šli spát. Druhý den nás ale čekala socha svobody, na kterou jsem se samozdřejmě těšila. Jeli jsme všichni velkým autem. Bylo nás i se třemi učiteli asi sedmnáct. Auto najednou prudce zastavilo. ,,Co je to za debila?"vyjel řidič. Paní učitelka vykulila oči. ,,Jedete s dětmi, uvědomte si to!"okřikla ho. ,,Ale ten blbec mi málem vlítl pod kola!" Zakroutila jsem očima. Takové kraviny. Přes to černé sklo jsem stejně incident ani její vyníka neviděla takže...pro mě žádný vzrůšo. Hlavně ať už jsme tam.
Pohled Justina:
Rozhodl jsem se zajet si do města na skatu. Miluju, když mi vítr čechrá vlasy. Ulice byli sice plné lidí, ale co bych nezvládl. Navíc...je poledne. Beliebers jsou většinou ve škole. Ne že bych je nechtěl vidět, ale tak chci se v klidu projet. Jedu si tak ulicemi a najednou li to podklouzlo. Než jsem se nadál, můj skate byl na silnici. A sakra. Nemohl jsem ho tam nechat, to snad chápete, ne? No...jo! Prostě jsem tam vběhl. Fajn, vy to ale nikdy nedělejte, jasný? S mojí smůlou do mě ale málem narazilo nějaký velký auto. ,,Sorry!"zvedl jsem ruce se skateboardem na znamení lítosti. Srdce mi ale málem vyskočilo v té chvíli z hrudi. Vyběhl jsem zpátky na chodník. Uf, to bylo těsný. Za pár minut už jsem byl u Hailey. ,,Hails!"usmál jsem se a objal ji. ,,Jak se máš?" ,,Já dobře a ty?" ,,Radši se ani neptej,"zasmál jsem se. ,,Tenhle skate málem skončil pod kolama nějakýho auta."
