And yet so different - ff - H.S.

And yet so different-CHAPTER #1

   Dnes byl můj velký den, jelikož jsem se přistěhovala z Manchesteru do Londýna, abych začala chodit na svou vysněnou vysokou. Odmalička jsem se toužila stát herečkou, a tak jsem si vybrala vysokou, která je na to zaměřená.
Samozřejmě je to z poloviny normální vysoká škola, kde se budu muset stejně učit, ale to mi nevadí, protože mám učení ráda. Většina lidí mě kvůli tomu nazývá šprtkou, ale o to jsem radši, jelikož si pak připadám oproti nim chytřejší.

Jediná věc, která se mi na téhle škole nelíbí, je, že na ní bude dělat ředitele můj otec. Takže mi je jasné, že hned od začátku si ze mě budou všichni utahovat. Ono přeci jenom být dcera člověka, který řídí celou Akademii, není zrovna výhoda.

*

Mamka auto zaparkovala přesně před kampusem a já se podivila, jak je velký. Představovala jsem si ho trochu jinak. Mamka se na mě pyšně usmála a já vím, že je v tuhle chvíli na mě velmi hrdá. Nikdy mi moc neschvalovala můj sen stát se herečkou, ale když mě pak viděla hrát, došlo jí, že je to povolání pro mě jak dělané. I když chtěla, abych se stala právničkou nebo doktorkou, tak mému přání podlehla a začala mě naplno podporovat.

,,Jsi připravená, zlato?'' optala se mě a stiskla mi povzbudivě ruku. Věnovala jsem jí jeden ze svých nejlepších úsměvů a znovu pohlédla na ohromné budovy před sebou.

,,Ano,'' vydechla jsem a naposledy ji objala, než z červeného Fiatu vystoupila.
Otevřela jsem kufr a popadla své dvě velké tašky plné věcí. Mamka mi vzala příruční kabelku a kufřík s učebnicemi a sešity. Vyšla jsem směrem ke vchodu do mé nové školy a nechala se mamkou následovat. Nechci působit moc natěšeně, a tak se snažím nadšeně usmívat zevnitř.

Projdeme dlouhou chodbou, která nás zavede do patra, kde jsou už rozmístěné pokoje pro studenty. Pohlédnu na papír ve své ruce, kde je napsáno číslo mé ubytovny. Konečně zahlédnu dveře, které mi mají náležet těch pár let, co tu budu pobývat. Samozřejmě budu jezdit i domů a o prázdninách a svátcích nemluvě, avšak teď si holt budu muset přivyknout na skromnější způsob života.

Vzala jsem za kliku a ocitla se v docela prostorné místnosti, ve které se nacházely dvě perfektně ustlané postele. Alespoň, že budu mít čistotnou spolubydlící. Na pořádek si totiž potrpím.
Vejdu dovnitř a pobídnu mamku, aby šla za mnou. Obě dvě položíme všechna má zavazadla na zem a já se k mámě otočím čelem. Šťastně vyjeknu a vrhnu se jí kolem krku.

,,Jsem tady, mami! Chápeš to?!'' zašeptala jsem jí radostně do ucha a ona si mě více přitáhla do objetí.

,,To víš, že jsi, zlatíčko!'' promluvila a setřela si slzu, která se jí svezla po tváři. ,,Nezapomeň, že jsi Sparksová. Jsi vychovaná, krásná, talentovaná a chytrá, jasné?'' Jen jí na to s úsměvem přikývnu a ujistím ji, že budu v pořádku. Naposledy mě políbí do vlasů, než opustí můj nový pokoj, a já v něm zůstanu sama.

*

Mezitím, co čekám na svou spolubydlící, si vybalím a všechno oblečení pečlivě naskládám do komínků. Boty si dám na dno skříně a své učebnice uložím do šuplíků, aby se nepomačkaly.
Zrovna, když si chci dát do poliček své knížky, zachrastí klíč v zámku a dveře se otevřou. Pohled mi spadne na vysokou hnědovlásku, která něco vehementně vypráví klukovi po svém pravém boku. Všimnu si jen, že má hnědé vlnité vlasy, ale jelikož ke mně stojí zády, nemám šanci mu nahlédnout do tváře.

,,Jéje, ty musíš být Olivie, že? Má nová spolubydlící,'' všimla si mě ta dívka s dlouhými rovnými vlasy a výrazným obočím. Přikývnu a dojdu k nim. Kluk vedle ní se na mě konečně podívá a zářivě se usměje. Na tvářích se mu díky tomu vytvoří roztomilé ďolíčky.

,,Ano, ale říkejte mi pouze Liv, prosím,'' pokynu jim slušně a s oběma si potřesu rukou.
Kudrnatý kluk se mi představil jako Edward a dívka vedle něj jako Emma. Myslím, že s nimi si budu rozumět, protože jsou to podobné typy lidí, jako jsem já.

,,A ty si zaměřená na co?'' promluví Edward a posadí se na Emminu postel. Emma ho následuje, a tak si sednu naproti nim.

,,Na herectví,'' odpovím. ,,Vy?''

,,Aha, tak to nebudeš chodit ani s jedním z nás,'' reaguje na mou odpověď Edward a já si mírně povzdechnu. ,,Emma chodí na tanec a já na zpěv,'' vysvětlí. ,,Ale můj bratr chodí na divadlo,'' nezní moc nadšeně, když zmíní svého sourozence, a Emma se zatváří stejně.

,,Aha,'' hlesnu jen. ,,A co upřednostňuje tvůj bratr? Shakespeara? Wilda? Nebo třeba Shawa?'' ptám se s nadějí v hlase a snažím se mluvit, co nejvíce spisovně.

,,Ten upřednostňuje možná tak sex, chlast a cigarety,'' odfrkne si Emma a Edward jen souhlasně pokývá hlavou.

,,Prosím?'' zalapám po dechu po jejích slovech a ona se uchechtne.

,,To neřeš, zítra ti všechny lidi tady představíme a ukážeme ti všechny spolky,'' ujistí mě a já jen polknu. Pokud to tu chodí takhle, tak nevím, jestli zapadnu. ,,Vsadím se, že ty budeš patřit mezí nás. Neboli mezi ty chytrý, jelikož slyším, jak mluvíš spisovně.'' Malinko se pousměju a víc se s nimi už nebavím.

Za chvíli stejně můj pokoj opustili a já si lehla na svou postel. Doufejme, že tu bude víc takových lidí jako je Emma a Edward, jinak by to totiž mohlo znamenat, že ta škola nebude tak báječná, jak jsem si ji původně malovala.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

♦Zatím nůďo, ale já slibuju, že se to rozjede😊😊💕

▪️Jinak, chci všem moc poděkovat za ohromné ohlasy u mého příběhu I love my teacher, protože jste vážně neuvěřitelní😍

♦A jelikož jste tak boží, tak přísahám, že tenhle příběh bude ještě lepší, než ty moje předešlé! Nebo v to aspoň doufám😂

Vaše: Mattie💕