And yet so different - ff - H.S.

And yet so different-CHAPTER #15

Moc se všem omlouvám, ale měla jsem problémy s internetem😔 Ale držte se... Matt to dokázala opravit! 😂

Saturday

   Poslední dva dny byly jedno velké peklo. Nejenže jsem se snažila Harrymu co nejvíce vyhýbat, ale taky jsem dělala, že ho neznám. Měla bych se začít soustředit na jiné věci, protože Harry mě od toho všeho jen zdržuje.
Cítím se skoro vinně, když si představím, že bych ho dokázala i znovu políbit. Je to někdo mně cizí. Někdo, kdo se ke mně vůbec nehodí, a navíc sám řekl, že chce jen důvěrné přátelství. Já ale nestojím ani o to, když vidím, jak se dokáže chovat. Zrovna včera jsme měli umění a měli jsme namalovat něco, co nás naplňuje. Namalovala jsem se tedy, jak stojím na jevišti, a svýma očima jsem vykreslila to, co cítím, když hraji. Harry ke mně přišel a obraz si prohlédl, pak jen zavrtěl hlavou a odfrkl si:

,,Vážně si myslíš, že jednou budeš herečkou? Přestaň snít. Nemáš na to.''

Tomu on říká to důvěrné přátelství?

Tomu říká to usmíření?

Pokud ano, tak s ním nechci mít už nikdy nic společného... Počkat... Mám pocit, že to už jsem říkala.

Povzdechla jsem si a oblékla se do puntíkatých tříčtvrtečních kalhot, obyčejné bílé blůzky a přes sebe si hodila béžovo šedý svetřík.
Při odchodu jsem si ještě obula kožené sandálky, aby vynikla má nová francouzská pedikúra, a přes rameno si přehodila kabelku. Dnes jsem se rozhodla koupit si něco na ples, protože už se pomalu, ale jistě, blížil, a já vždycky všechno beru trochu více vážně.

Musela jsem MHD, jelikož své auto nemám a ani ho mít neplánuji. Pravda je taková, že se aut bojím... Vzpomínáte si, jak jsem mluvila o Jacobovi aneb o mé první dětské lásce?
Neskončila proto, že bychom si mi dva přestávali psát... Ne, tak jsem to řekla mamce, abych jí dala za pravdu, že vztahy na dálku nefungují.
Nikdy Jacoba neměla ráda. Říkala o něm, že je to příliš velký rebel a drzoun. Což on byl. Ale to byl právě jeden z důvodů, proč jsem se do něj zakoukala.
Bylo mu jedno, co si o něm lidé myslí, a rád odsekával všem dospělým, protože to byl typ člověka, co si myslel, že jedině on má pravdu. Říkám, že byl, protože hlavním důvodem, proč nemám ráda rychlé jízdy autem, nebo samotná auta, je... Jacobova smrt.
Miloval rychlé projížďky a bohužel jednou se svým autem nevybral zatáčku a naboural. Než stačila záchranka přijet, Jacob zemřel... Hodinu před tou jízdou jsme si telefonovali a malinko se pohádali. Od té doby jsem si slíbila, že nikdy nevlezu za volant, a budu jezdit jen v bezpečně vypadajících autech.

Utřela jsem si jednu slzu, která mi vyklouzla zpod víčka při vzpomínce na tmavovlasého Jacoba a povzdechla si.
Musela jsem zahnat špatné vzpomínky a rozveselit se nákupy. Nastoupila jsem tedy do autobusu a při cestě jsem se snažila myslet na cokoli jiného. Začala jsem myslet na Edwarda a na to, jak moc milý je.
Je to sice můj nejlepší kamarád, ale myslím, že by v tom mohlo být i něco více.
Občas ho přistihnu, jak na mě kouká, a vždy, když se zasměji, začne se smát se mnou.
Možná, že mě pozval na ples i z jiného důvodu než jen z kamarádství.

Vystoupila jsem a docela mě překvapilo, když jsem spatřila obrovskou prosklenou budovu s malými světýlky a předčasnou halloweenskou výzdobou. Netušila jsem, že je tu až tak veliké obchodní centrum.
Vešla jsem do točitých dveří a rozhlédla se kolem sebe. Už odmalička jsem do nákupních center chodila s mamkou a vždycky mě fascinovalo všechno to množství ozdob, plakátů, reklam, hudby, světel a lidí. Jsem ráda v nějaké společnosti, která je na úrovni. Cítím se pak jako doma.