Když jsme dorazili do chaty, ihned jsem došla ke krbu a Harry mi podal malý košík, který jsme vystlali měkkou dekou.
Edward se k tomu nevyjadřoval a pan Styles něco vyřizoval v kuchyni po telefonu. Překvapilo mě Harryho milé chování a šetrné pohyby, když mi bral černé štěňátko z náručí.
Bylo evidentní, že musíme zavolat veterináři, aby se na něj podíval, protože... co kdyby bylo nemocné, ale zatím jsme ho nechali v teple spát.,,Dá si někdo jablečný čaj se skořicí?'' ozval se za námi Edward a já přikývla. Harry nic neřekl, ale u něj to znamená zřejmě souhlas. Edward se odebral do kuchyně za panem Stylesem a já s Harrym zůstala sama.
,,Nečekala bych to od tebe,'' poznamenala jsem, když nastalo ticho.
,,Co?'' Nechápavě pozvedl obočí.
,,Že zrovna ty pomůžeš nebohému zvířeti.'' Kousla jsem se do rtu a neodvažovala se mu podívat do očí. Poslední dobou mi přijde, že se mu do těch očí opravdu podívat nemůžu, protože se nějakým způsobem buď stydím, nebo cítím trapně.
,,Čekala bys spíš Edwarda, co?'' ušklíbl se ironicky a přiložil do krbu.
,,Popravdě ano. Ale potěšil jsi mě,'' usmála jsem se a koukala se do plápolajícího ohně. Začínalo mi být horko, tak jsem si sundala teplý kabát a pocítila na sobě cizí pohled.
,,Proč nosíš takový dětinský věci?'' poukázal na dlouhý béžový svetr s mývalí hlavou. Protočila jsem očima a do svetru se více zachumlala.
,,Je to pohodlné,'' vysvětlila jsem. ,,A není to dětinské, Harry. Naopak. Nevzbuzuje to takovou pozornost, jako oblečení Glorie Baldwinové a celého spolku O Barbies,'' neodpustila jsem si a Harry se vedle mě posadil.
,,Jejich oblečení je sexy,'' řekl svým typickým tónem hlasu, a dodal: ,,Ale tobě by slušelo víc,'' mrkl na mě a já zrudla.
Trapnou chvíli přerušil Edward svým příchodem a před každého z nás položil velký hrnek. Vtěsnal se mezi mě a Harryho a začlenil se do konverzace. Harry si otráveně povzdechl a Edward ho sjel vražedným pohledem.,,Nějaký problém?'' otázal se a jedno jeho obočí vystřelilo nahoru.
,,Ty seš problém, kokote!'' odpálkoval ho Harry.
,,Nechte toho! To spolu nemůžete vycházet jako normální sourozenci?'' položila jsem jim otázku a oni nastejno vyhrkli:
,,Ne!''
,,Ať chcete nebo ne, stejně máte nějaké společné vlastnosti,'' zamumlala jsem si pro sebe a napila se čaje.
,,Tak jaké bylo město?'' Do místnosti vešel pan Styles a jediný, kdo se měl ke slovu, jsem byla já. Edward a Harry nepřítomně zírali do ohně a mračili se.
,,Moc pěkné,'' odpověděla jsem a cítila se trapně za oba dva.
,,To jsem rád. Můžeme si něco zahrát, jestli chcete?'' navrhl mile pan Desmond a mně to přišlo jako skvělý nápad.
,,Nemyslím si, že je to vhodný nápad, tati,'' vymlouval se z toho Edward.
,,Ani hovno! Nikdy nebudu hrát posraný společenský hry s váma! To mě nech radši vykastrovat a pošli do kláštera mezi mnichy!'' zaprotestoval Harry.
*
,,Nemůžu uvěřit, že ste mě přinutili k takový kokotině.'' Zavrtěl Harry hlavou a vzal si propisku. ,,Nějaký těsto, kuře, hovno, přirození. Co to jako má bejt?!'' Rozpřáhl ruce v nechápavém gestu a já ho plácla přes zápěstí.
,,Harry,'' začala jsem mírně. ,,Jmenuje se to Město, moře, kuře, stavení, ano? A je to skvělá hra. Určitě si to užijeme.''
,,Přesně tak. Liv má pravdu. A ty se chovej slušně, děláš mi jen ostudu!'' napomenul ho znovu pan Styles a Harry ho s potěšením ignoroval. Nohy si přehodil přes okraj stolu a pohodlně se usadil na velkém křesle.
ČTEŠ
And yet so different - ff - H.S.
Hayran KurguNarodili se ve stejný den... Odmalička vyrůstali spolu... Vypadají úplně stejně... A přesto je každý úplně jiný... Harry, ten starší, měl vždy všechno... Dostal vždy to, co chtěl... Edward, mladší jen o pár minut, to naopak díky němu vždy ztratil...