And yet so different - CHAPTER #63

6.2K 353 36
                                    

 Herectví pro mě bylo vždycky prioritní. Nic jsem nemilovala tolik, jako stát před lidmi a být někdo úplně jiný. Bavit je, nebo naopak uhranout svým uměním. První roky, kdy jsem našla lásku k divadlu, pro mě byly těžké, protože mě mamka ze začátku nepodporovala. Neviděla v tom smysl ani budoucnost. Ale pak, pak, když zjistila, že je to součást mě, podpořila mě. Platila mi kurzy hraní a pomohla mi s přijímacími zkouškami na nejlepší školu, kam jsem se mohla dostat.

A teď jsem měla předstoupit před spousty lidí s tím, že hraji jednu z hlavních rolí. Že tam někde v davu je chytač talentů a že mi může pomoct dostat se přesně tam, kam jsem si vždycky přála. 

A možná jsem znala text, možná už mě nebolelo mezi nohama, v davu měli sedět lidi, kteří jsou pro mě důležití, a možná jsem měla mít po celou dobu na blízku Harryho, ale i tak jsem se cítila nervóznější, než kdy jindy, protože teď jsem to nesměla zkazit.

Harry si držel od včerejšího dne odstup a mně tak byl ještě víc úzko. Potřebovala jsem podpořit, schovat se v jeho velkém objetí a uklidnit se, ale on se ke mně nepřibližoval a jen na mě dával zpovzdálí pozor.

,,Úsměv, princezno. Dneska je tvůj velkej den,'' vyrušil mě Shawn a já sebou trhla. Zrovna jsem se dívala na Harryho, který se opíral o skříňku a o něčem diskutoval s Niallem. Všiml si Shawna a celý se napnul. 

,,Shawne,'' oslovila jsem ho s překvapením. ,,Nemám moc důvody proto být usměvavá,'' přiznala jsem tiše a podívala se znovu na Harryho. Sledoval nás s přimhouřenýma očima a ruce na hrudi měl založené.

,,Myslím, že jo,'' vyvrátil mi to Shawn. ,,Páč tu mám pro tebe něco, co ti náladu zvedne.'' Podal mi malý balíček a já párkrát zamrkala.

,,Páni! Co to je?'' rozzářila jsem se a zvědavě si od něj 'dárek' převzala.

,,Uvidíš. To, abys to dneska zvládla,'' vysvětlil mi a ruce si zastrčil do zadních kapes svých úzkých kalhot. 

Rozbalila jsem to a po tváři se mi rozlil šťastný úsměv.

,,Shawne! To jsi nemusel!'' V ruce mi teď ležela má nejoblíbenější bonboniéra Raffaelo s povzbudivým citátem.

,,Ale jo, zdála ses mi poslední dobou skleslá,'' sdělí mi vážně a já uhnu pohledem. Cítím na sobě ten Harryho a zamrazí mě z toho, co si poté pomyslím. Co by si o mně myslel Shawn, kdyby zjistil, že jsme spolu já a Harry... 

,,Liv, nechtěl sem abys byla smutná znova,'' snažil se to Shawn zachránit a já proto nasadila falešný přesvědčivý úsměv.

,,Jsem v pohodě, Shawne. Vážně. Moc ti děkuji. Teď musím jít, ale určitě se dnes ještě uvidíme,'' rozloučím se s ním rychle a běžím na poslední hodinu. 

V krku mě pálí knedlík, který se nebezpečně dere nahoru a v hlavě mám zmatek. Myslím na Harryho, na to, že je Valentýn, že mám dneska hrát a myslím i na Shawna. Všechno je tak moc zmatené. Bojím se a zároveň těším. Z Harryho jsem zklamaná a na jednu stranu šťastná. Shawn je pro mě přítel, ale vadí mi představa, že by věděl o tom, co se stalo mezi mnou a Harrym. Sakra, další libra, Olivie! Co se to s tebou děje? Měla by ses pro jednou konečně vzpamatovat!

*

Rozhodla jsem se, že začnu racionálně uvažovat a trochu si protřídím své zmatené myšlenky. Připravím se tak na vystoupení a budu více v klidu. Chtělo to kafe a Raffaelo bonbóny. Jedno už jsem měla, a teď to chtělo nějaké hodně dobré Latté.

Došla jsem si do bufetu, který se nacházel v dolní hale školy, koupila jsem si to nejlepší, co tam měli, a pak jsem si došla do pokoje pustit film. Koncentrovala jsem se jen na to vystoupení a zapomněla na chvíli na problémy spojené s Harrym. Uklidnila jsem se a bylo mi mnohem lépe.

And yet so different - ff - H.S.Kde žijí příběhy. Začni objevovat