And yet so different - ff - H.S.

And yet so different-CHAPTER #23

   Dopluli jsme zpátky ke břehu a utřeli si slzy od záchvatu smíchu. Moc jsme z toho karaoke nestihli, protože jsme se neustále smáli. Už dlouho jsme se tak nepobavila.
Edward vylezl na břeh a napřáhl ke mně ruku, aby mi pomohl. Vyhoupla jsem se na molo a zakymácela se. Stále jsem držela Edwarda za ruku a dalo by se říct, že jsem ho skoro objímala. Zadíval se mi do očí a jeho zelené duhovky kmitaly sem a tam. Začínala jsem být čím dál tím víc nervóznější a málem jsem spadla na zem překvapením, když se ke mně naklonil, aby mě políbil. Malinko jsem ucukla a sklonila pohled.

,,Edwarde... já nemůžu. Promiň.'' Chápavě pokýval hlavou a zklamání překryl svým typickým úsměvem. Netušila jsem, že ke mně Edward chová nějaké sympatie. Že se mu třeba líbím, nebo něco jiného. Myslela jsem, že jsem pro něj jen kamarádka a nic víc. Tohle bylo špatné. Líbala jsem se s Harrym a odmítala Edwarda. Vím, že Edward je pro mě spíše vhodný a mamce by se mnohem víc líbil, ale přeci jen potřebuji více času.

Rozešla jsem se směrem k chatě a na zemi spatřila nedopalek od cigarety, z kterého se ještě kouřilo. Zamračila jsem se a kolem sebe se rozhlédla. Nikoho jsem nezahlédla, a tak jsem nad tím jen pohoršeně mlaskla. Nedopalek jsem štítivě uchopila mezi prsty a típla ho do popelníku na parapetu. S divným pocitem jsem vešla do chaty a zamířila do svého pokoje.
Cestou jsem spatřila pana Stylese, jak sedí s hlavou v dlaních na pohovce a před sebou má sklenku s whiskey. Už jsem to chtěla přejít bez jediného slova, ale nakonec jsem se k němu rozešla a opatrně si sedla do křesla vedle.
Zatím jsi mě nevšiml, a tak jsem ticho nepřerušovala. Najednou ale pozvedl hlavu, a když mě uviděl, překvapeně zamrkal.

,,Oh, Liv, co tu děláš? Myslel jsem, že jste šli s Edwardem ven,'' vyšlo z něj udiveně a promnul si mírně zarudlé oči.

,,Byli jsme s loďkou na jezeře, ale už jsme se vrátili,'' vysvětlila jsem. ,,Jste v pořádku?''

,,Ano-'' řekl dost nejistě. ,,Co jsem ti řekl o tom vykání? Připadám si pak moc staře,'' zasmál se smutným tónem a já zvedla jeden koutek nahoru.

,,Promiň, nemůžu si zvyknout.'' Kousla jsem se do rtu a mlčela. Vlastně jsme mlčeli oba, Desmond v ruce třímal skleničku se zlatavou tekutinou a zamyšleně koukal před sebe, a já se snažila vymyslet cokoli, co by udrželo konverzaci.

,,Nevíš, kde je Harry?'' protrhl ticho svým hlubokým hlasem a já zavrtěla hlavou. ,,Dokáže být přesvědčivý, že ano?' překvapil mě svou další otázkou.

,,Jak to myslít-myslíš?'' přeřekla jsem se a sjela ho zkoumavým pohledem.

,,Mluvím o Harrym. Každou holku si pomalu a jistě dokáže obmotat okolo prstu. Každou, bez výjimky. Neříkám, že i tebe, ale jen tě varuju. Neskoč mu na ty jeho pasti, jinak budeš později litovat.'' Na sucho jsem po jeho slovech polkla.

,,My dva jsme jen přátelé,'' utvrdila jsem ho a nakrabatila obočí.

,,Harry nemá přátele. Harry má pouze a jen ''své lidi'', které občas využívá ke svému prospěchu. Harry nemá rodinu, protože ji nechce. Harry nemá nic. Jen sebe a své myšlení.'' Čím víc jsem se toho dozvídala od pana Stylese, tím víc mi bylo hůř a hůř.
Mluvil pravdu, to bylo evidentní, ale byla to pravda, které jedna má část nechtěla jednoduše věřit.
Než jsem se odhodlala k odpovědi, vešel do místnosti Edward a s úsměvem se posadil ke svému otci. Lehké zklamání, které bylo u něj zjevné, když jsem ho na molu odmítla políbit, bylo ta tam, nebo dobře skryto.

,,O co jde?'' podíval se nejprve na mě a pak na svého otce. Uhnula jsem pohledem a nebyla sto mu odpovědět.

,,Jen jsem se Liv ptal, jestli neviděla Harryho,'' řekl jen půl pravdy pan Styles a dopil zbytek ze své skleničky. ,,Už je dlouho pryč.''