And yet so different - ff - H.S.

And yet so different - CHAPTER #66

Následující ráno bylo trošku zbrklé, protože s Harrym jsme usnuli v mé posteli v objetí a Maya na nás ráno koukala s překvapením. Ne, že by si na náš vztah nestihla zvyknout, ale nikdy u nás Harry přes noc nezůstal. Takže jsem ho zahnala do koupelny, aby se převlékl a vysprchoval, a Maye se po celou dobu omlouvala.

,,To je dobrý,'' ujišťovala mě, ale tváře měla červené a já se cítila provinile. Po tom, co mi vlastně vyznala lásku, jsme se k sobě chovaly trošku jinak.

Když Harry odcházel, naposledy si mě k sobě přitáhl, políbil mě a připomněl mi ten dnešní večírek. Na to jsem mu jen kývla a vyprovodila ho ven. Dívala jsem se za ním, dokud mi nezmizel z dohledu, a pak se vrátila zpět do pokoje.

Maya se malovala a pobrukovala si nějakou mně neznámou písničku. Když si všimla, že ji pozoruji, usmála se.

,,Miluje tě, víš to?'' řekla k mému překvapení a já v odpovědi rychle zamrkala. ,,Jak se na tebe dívá. Jak se k tobě chová... Jakobys byla ta nejcennější věc na světe.'' Obtáhla si oči černou tužkou a rty si přetřela leskem. ,,Ten se tě nevzdá, Liv.'' Usmála se a já jí letmo úsměv oplatila.

,,Já vím. Už si nějak nedokážu představit, že bychom my dva...,'' zasekla jsem se a větu nedokončila. Maya se zatvářila chápavě a naposled se ještě zadívala do zrcadla, než ke mně došla a dlouze mě objala.

,,Tak se ho prostě nevzdávej, Liv,'' zašeptala.

Shawn's point of view

Mířil jsem za Liv, protože jsem ji chtěl vzít před tou party do kina. Pořád básnila o tom, že by chtěla vidět nějakou pořádnou depku, a mně dnešek přišel, jako vhodná příležitost.

Ruce jsem měl v kapsách a hvízdal jsem si, když jsem uviděl Stylese, postávajícího u kampusu. Bavil se s tím svým trochu šáhlým dvojčetem a nevypadal moc nadšeně. Naopak, tvářil se nasraně a vypadalo to, že tomu ulízanýmu frajírkovi jednu vrazí.

Něco se dělo a mně přišlo správný, abych se do toho vložil. Došel jsem k nim a oba na mě vrhli úplně odlišný pohledy. Harold mě docela rád viděl, kdežto ten druhej vypadal otráveně.

,,Zdravím, hoši! Vypadáte, jako byste se chtěli navzájem povraždit,'' poznamenal jsem, abych protrhl ticho, který mým příchodem nastalo. Nevěděl jsem, proč se do toho hrnu, ale myslím, že mě tam Styles potřeboval.

,,Nejseš daleko od pravdy,'' ucedil Harry a zatnul pěsti.

,,Odejdi, tohle je jen mezi náma,'' vyplivl jedovatě Edward, mám pocit, že se tak jmenuje, a hned na to se nahlas rozkašlal.

,,Měl by sis zajít k doktorovi, vypadáš děsně,'' řekl jsem mu místo toho a on obrátil oči v sloup. ,,Ne, fakt. Hrozně se potíš, třeseš se, furt kašleš, máš zakalený oči... Asi máš nehezkou chřipku, kamaráde,'' sdělil jsem mu s veškerou upřímností a on se celej napnul.

,,Nějaký přechytralý rady fakt nepotřebuju!'' odsekl a já zvedl ruce naproti sobě v obraně.

,,Má pravdu,'' přitakal Harry. ,,Místo toho, aby ses sral do života Olivie, se radši postarej sám o sebe!'' Zpozorněl jsem a trochu se zamračil.

,,Jak ses sral do života Liv?'' Podíval jsem se nejdřív na Edwarda a pak na Harryho.

,,Ale nijak.'' Mávl nad tím rukou a chtěl odejít, ale zastoupil jsem mu cestu.

,,Ptám se, jak ses sral do života mojí nejlepší kamarádky?'' zasyčel jsem výhružně a Edward se ironicky uchechtl.

,,Tak tentokrát seš to ty, to pátý kolo u vozu? Harry Styles má všechno a ty máš hovno. Je to tak?'' zeptal se mě místo toho, aby mi odpověděl.