And yet so different - ff - H.S.

And yet so different - CHAPTER #47

   Ležela jsem vedle Harryho a prohlížela si celou jeho tvář. Byla tma, takže jsem musela být hodně blízko, jelikož měl v pokoji ještě tmavě zelené závěsy, a tak sem nemohl prosvitnout ani paprsek měsíčního světla.
Přemýšlela jsem nad dnešním dnem. Vlastně už včerejším. Zajímalo mě, proč se teď Harry schází se svým otcem více než jindy a proč mi nechce nic říct.
Bojím se, že se mu něco děje a já o tom nevím. Věřím mu, ale z jistého důvodu potřebuji, aby byl Harry v bezpečí...

,,Ať se děje cokoli, Harry, jsem tu pro tebe,'' šeptala jsem skoro neslyšně. ,,Vím, že nejsme dokonalý pár, ale i tak bych nic neměnila. Naučila jsem se neodsuzovat lidi tvého typu dřív, než je poznám,'' pokračovala jsem tiše a Harry se zavrtěl. Stále ale spal, takže nemohl nic zaslechnout. ,,Stejně tak jako jsem pro tebe důležitá já, tak i tak jsi pro mě důležitý ty. Ne-li víc.
Nemysli si, že bych tě nedej bože vyměnila za někoho jiného. Vím, známe se od září, což je skoro pět měsíců, a není to nejdelší doba, ale i tak patříš mezi lidi, kterým nejvíc důvěřuji. To si pamatuj.''

Líbla jsem ho na tvář a pak si hlavu položila na jeho nadzvedající se hruď a nohou ho objala okolo pasu. Automaticky si mě přitáhl blíže a ze spánku něco zamumlal. Zavřela jsem oči a konečně usnula.

Sunday

   Ráno jsem vstala dřív, abych Harrymu udělala snídani. Raději jsem se převlékla do svého oblečení, ale nechala si na sobě Harryho čisté prádlo.
Seběhla jsem dolů do kuchyně a zkontrolovala, jestli tu náhodou někdo není. Buď kluci spí, nebo jsou v nějakém jiném domě po večírku.

Namazala jsem čtyři chleby nutelou a udělala nám s Harrym borůvkový čaj. Zatímco se vařila voda, naskládala jsem chleby na tác. Tohle už jsem jednou dělala a je opravdu děsivé, jak moc identické to je.

,,Dobrý ráno,'' ozvalo se za mnou a já sebou leknutím trhla. Otočila jsem se a spatřila Shawna do půli těla svlečeného. Na sobě jen dlouhé spací kalhoty a unavený poloúsměv.

,,Dobré,'' odvětila jsem a sklouzla pohledem k jeho vypracovanému břichu.
Takové nemá snad ani Harry. I když to nejde moc posoudit, jelikož je celý pokreslený. Možná tak na dotek, ale zatím jsem se dotýkala jen jeho zad. Liv! Přemýšlej raději nad něčím jiným!
,,Dáš si také?'' zeptala jsem se, abych své myšlenky svedla někam jinam.

,,Rád,'' hlesl a sedl si na pult. Pozoroval mě s menším pobavením. Že by byla hádka zapomenuta? ,,Promiň za ten včerejšek. Byl to pro mě holt šok,'' omluvil se hned.

,,V pořádku. I pro mě. Ale jsem spokojená,'' ujistila jsem ho a připravila další hrníček. Zalila jsem sáčky horkou vodou a jeden čaj podala Shawnovi. Nabídla jsem mu i chléb, ale ten zdvořile odmítl.

,,To sem rád. Styles mi to dal dost dobře najevo,'' vrátil se k včerejšímu incidentu a mně zahořely tváře. Já u toho přeci přítomná nebyla, takže jsem to nemohla posoudit. Shawn o mně nevěděl.

,,To mě mrzí,'' řekla jsem, aby hovor nestál. Shawn pokrčil rameny, seskočil z pultu a vzal si zase do ruky svůj šálek. Svaly se mu přitom napnuly a já musela připustit, že se mi to zalíbilo. Naštěstí to Shawn nezaregistroval, ale i tak jsem se cítila hloupě. Raději jsem si ho porovnala s Harrym, abych měla čisté svědomí.

Harry je vyšší. Nemá tak výrazné svaly, ale má širší ramena. Má delší vlasy a nezaměnitelnou barvu očí. A taky má ďolíčky, ty Shawn nemá. A hlavně je to Harry, to je jediný důvod, který potřebuji.

,,Princezno?'' oslovil mě opatrně a mně se ulevilo, že se zase vrátil ke své přezdívce pro mě. Nepatří mezi lidi, co se dlouho zlobí, a to se mi na něm líbí. ,,Seš v poho? Koukáš tu na mě beze slov už asi pět minut,'' uchechtl se a já zrudla. Párkrát jsem zamrkala a vzpamatovala se.