And yet so different - ff - H.S.

And yet so different-CHAPTER #42

,,Chci jít taky!'' Založila jsem si ruce na prsou. Vím, že mám jít zítra do školy a že nejspíš nevstanu, ale potřebovala jsem u toho prostě být, protože jsem tušila, že Harry by mohl něco provést.

,,Už sem, do prdele, řekl, že ne!'' Nasupeně jsem vystrčila dolní ret a probodla ho jedovatým pohledem.

,,Proč ne?'' dožadovala jsem se rozumného vysvětlení, ale Harry zarytě mlčel. Nejspíš si vymýšlel nějakou vhodnou výmluvu.

,,Protože by sis stejně všímala jenom toho šulina a na mě by ses ani nepodívala!'' vyhrkl pobouřeně a k mému překvapení jsem poznala, že mluvil pravdu. Zamrkala jsem a pročísla si nervózně vlasy.

,,Ty jsi vážně myslíš, že Shawn je pro mě důležitější než ty, když ho znám sotva den? Harolde Stylesi, jsi až přehnaně žárlivý, nemyslíš?!'' vyjela jsem na něj dotčeně, protože mě zjištění, že na to třeba jen trochu pomyslel, vyvedlo z míry.

,,Já nežárlim, kurva! Já jen nesnesu, když tě vidim s někym jiným, než se mnou!'' Ubránila jsem se potěšenému úsměvu, protože v tuhle chvíli mi Harry opravdu ukázal, jak mu na mně záleží. To, že je žárlení úplně ten samý pojem, jsem mu raději nesdělila.

,,Harry,'' šeptla jsem směrem k němu a obmotala mu ruce kolem krku. Musela jsem si stoupnout na špičky, abych se přiblížila jeho rtům, vlepila jsem mu malou pusu a pak se něžně usmála. ,,Slibuji, že s Shawnem nebudu koketovat, pokud si myslíš, že jsem to doteď dělala, ale na oplátku mě vezmi sebou.'' Roztomile jsem zakmitala dlouhými řasami a Harry zatajil dech. ,,Prosím.'' Líbla jsem ho do koutku úst a pohladila ho po ostře řezané čelisti. Harry si povzdechl, ale kývl.

,,Fajn, ale pak dostanu odměnu,'' navrhl a mně zašimralo v podbřišku. Zčervenala jsem a se sklopenou hlavou mu nesměle dala svůj souhlas. ,,Tak pojď.'' Chytl mě za ruku a zavedl ke schodům. Tam mě naposledy letmo políbil a pak jsme v bezpečné vzdálenosti od sebe sešli dolů.

Kluci už čekali v chodbě a o něčem horečně diskutovali. Odkašlala jsem si a oni mi věnovali tázavý pohled.

,,Ty deš jako taky, jo?'' otázal se pochybovačně Louis a já sebevědomě přikývla. ,,V Dacanovým koutu to ale není pro ženský. Kór pro takový jako seš ty, Liv,'' upozornil mě a Harry něco zavrčel, čímž mu naznačil, že rozhodně nemá pokračovat.

,,Do auta se ale nevejdem, Harry,'' řekl mu Liam. Harry si oblékl svou koženou bundu a zamračil se.

,,Každej si vezme svoje auto, ja ji svezu,'' prohodil mým směrem a dal to nehodlal rozebírat. Poslušně jsem ho následovala k jeho černému sporťáku a zapásovala se.

,,Co je to to Dacan?'' zeptala jsem se ho, když nastartoval a otočil se dozadu, aby zkontroloval, jak je na tom zadní část.

,,Něco jako vagabund, lump, rošťák, to máš fuk. Většinou se tam pořádaj malý závody nebo tréninky,'' vysvětlil mi zběžně a vyjel na silnici.

,,Aha, a proč tam jedeme?'' ptala jsem se dál, i když mi to vlastně bylo jasné. Harry se na mě podíval stylem nedělej-že-to-nevíš a já na sucho polkla. ,,Prosím, řekni mi, že nepojedeš,'' zašeptala jsem a v mém hlase byl znát strach.

,,Jasně, že jo! Musím toho blbce vyzkoušet a ježdění je nejlepší způsob. Pokud mu to pude, může do spolku, pokud ne, vychutnám si jeho odchod.'' Zlověstně se zašklebil, ale můj výraz zůstal netečný.

,,Já ale nechci, aby jsi jezdil,'' sdělila jsem mu upřímně.

,,Olivie,'' vzdychl otráveně. ,,O tom sme už mluvili. Jezdím víc než jen dobře, tak co máš, kurva, za-''