And yet so different - ff - H.S.

And yet so different - CHAPTER #48

   Něčí paže mě chytly těsně před tím, než jsem se dna dotkla. Přitáhly si mě k sobě a pomohly mi nahoru. Pokoušela jsem se nadechnout, nebo alespoň otevřít oči, ale nešlo to. Pusa zůstala pootevřená a hrdlo se mi rychle naplnilo vodou. Nemohla jsem dýchat, nemohla jsem nic. Byla jsem jako v transu.

A pak, když už jsem byla na břehu, ležela na studené zemi a pokoušela se o to samé, akorát se to zhoršovalo. To chceš vážně odejít takhle, Liv? Tak nedůstojně a nehezky? Ve dvaceti?

Prober se, holka! Ty neumřeš jen proto, že jsi zapomněla plavat! Už se staly i horší věci... Třeba... Jak Harry najel do té plechové budovy a ty jsi se o něj tak bála. Nemůžeš odejít, protože Harry potřebuje tvou oporu... Nechceš ho opustit. Tak otevři ty zatracené oči!

Někdo mi pootevřel ústa, ale ani tak jsem se nemohla nadechnout. A pak se svými plnými rty přitiskl na ty mé. Hned jsem poznala Harryho. Ten si tedy vybral správnou chvíli... Líbat mě, když jsem polomrtvá...

Místo toho, aby mě ale políbil, mi do úst foukl čerstvý vzduch. A pak znovu a znovu. Zacpával mi i nos, zakláněl mi hlavu a vše dělal s takovou jistotou, že mi bylo až líto, že ho nevidím.
Kdybych mohla otevřít oči, je mi jasné, že bych viděla jeho starostlivý a soustředěný obličej. Na moment se odtrhl a zařval:

,,Zavolejte záchranku, kreténi! Nečumte a dělejte!'' Byl sprostý za jakékoli situace. I tak jsem ho slyšela nějak moc z dálky.
Četla jsem, že když oživujete topícího, voda se začne sama vstřebávat. Proč mi přijde, že je stále všude?

Znovu mi do plic vdechoval kyslík a zoufale se mě pokoušel přimět k tomu, abych se probudila. Pak mi položil dvě velké dlaně na místo mezi prsy a začal pumpovat.
Srdeční masáž.
Není to nic příjemného, ale i tak jsem začala pociťovat, že se voda hrne pryč.

Každou sekundu dvě stlačení.

,,Tak dělej, Olivie! Dělej, kurva! Přece mě v tom nenecháš!'' řekl hlasitě. Byl zadýchaný, ale nepolevoval.

Probuď se!

Dělej!

,,Do hajzlu! To mám za to, že se s tebou neustále hádám?!''

Něco se zlomilo. Nevím přesně co, protože jsem neměla v tem moment čas na přemýšlení, ale povedlo se mi otevřít oči. Převrátila jsem se na bok a vykašlala velké množství vody. Na okolí jsem se neohlížela, ale ještě jsem se podívala na vystrašeného Harryho.

,,Ne. Na hádky s tebou jsem si už zvykla,'' zašeptám a pokusím se o malý úsměv.

Sirény. Nosítka. Harry.

*

   Probudím se v nemocniční posteli a zmateně se rozhlédnu kolem sebe. Bolí mě hlava a mám sucho v ústech. Nikdo jiný v pokoji není, ale z chodby slyším nějaký hluk. Pokusím se vstát, ale zamlží se mi před očima. Otřesu se a mžitky zmizí.

Do pokoje vrazí Harry a hned v závěsu za ním doktor a sestřička.

,,Livie, řekni jim kurva, že tu můžu bejt!'' zahřmí a vražedným pohledem probodne vousatého doktora, který vypadá zoufale. Hádání s Harrym nezvládá moc lidí. Já překvapivě ano, ale jsem asi jediná.

,,To nepřipadá v úvahu, pokud budete tak řvát!'' osočil se na něj zamračený doktor a sestřička si nahlas povzdechla.

,,Nemám na vybranou, když sou tu tak debilní doktoři!'' oplatil mu to Harry, a to už jsem se do toho musela vložit já.