And yet so different - ff - H.S.

And yet so different-CHAPTER #36

  Na Vánocích jsem vždycky milovala tu atmosféru. To, že jsem se všichni sešli. Povídala jsem si s příbuznými, naslouchala jim, mlsala cukroví a pomáhala připravovat štědrovečerní večeři. Na druhou stranu jsem je ráda neměla, protože brzy skončily a zanechaly za sebou jen roztrhaný balící papír a povánoční úklid.

Mamka se ve Vánocích vyžívala. Napekla spousty dobrot, vycpala krocana nádivkou, vygruntovala celý dům, všude rozvěsila vánoční ozdoby a světýlka a zpívala nahlas koledy. Táta jí na to jako vždy nic neřekl, a jen tiše poslouchal rozkazy.
Já se zavřela ve svém pokoji, kde jsem balila dárky a poslouchala Beethovena. Jeho skladby mi dokázaly vyčistit hlavu.

,,Zlato?'' Mamka zaklepala na dveře a vešla dovnitř. Na sobě měla už sváteční oblečení a okolo pasu zástěru. ,,Všichni už přijeli, pojď se s nimi přivítat! Do zítra máš ještě času dost,'' ujistila mě.
Stoupla jsem si a protáhla si ztuhlé části těla. Pak jsem pohlédla  s úsměvem na mamku a zeptala se na jedinou věc, která mě zajímala:

,,I dědeček?'' Osoba, která mi byla vždy nejblíže. Mamka pohoršeně mlaskla, ale kývla na souhlas.

,,Co jsem ti říkala o tom, aby si neupřednostňovala jen mého otce?'' Dala si ruce v bok. Obešla jsem ji a pokrčila rameny.

,,Nemůžu za to, že ho mám ze všech nejradši.'' Zmizela jsem jí raději z dohledu a seběhla schody.
Vběhla jsem nadšeně do obývacího pokoje a ihned vyhledala vyššího ramenatého muže s šedivými vlasy.
,,Dědečku!'' zvolala jsem nadšeně a vrhla se mu kolem krku. Zasmál se a silně mě k sobě přivinul. Nasála jsem vůni tabáku, vína a psího šampónu. Děda měl totiž dva pyrenejské horské psy, které často koupal, a svetr mu tak načichl jejich osobitou vůní.

,,Livinko moje! Ty jsi krásnější a krásnější, jestli to vůbec ještě jde!'' Políbil mě na čelo a odtáhl si mě od těla, jen na délku paží, aby si mě prohlédl. ,,No jo, kolem tebe musí být nápadníků!'' Zasmála jsem se a zavrtěla hlavou.

,,Na ty mám ještě dost času.'' Postupně jsem se přivítala s ostatními a sedla si dědečkovi na klín, jako šestiletá holčička, kdy si mě takhle vždycky vysadil a hrál se mnou na koníky a žokeje.

,,Moc ne, zlatíčko. Už je ti dvacet. Já se vdávala v osmnácti,'' promluvila ke mně babička. Pokrčila jsem rameny a sklonila hlavu. Nechtěla jsem se jim svěřovat o mých problémech s Harrym a Edwardem.

,,Mami, ty jsi se vdávala před šedesáti lety! To byla také jiná doba.'' Zastala se mě mamka a položila tác s cukrovím na stůl.

,,Před padesáti. Zas až tak stará nejsem!'' Všichni jsme se zasmáli a postupně se zapovídali každý s někým jiným.
Byli tu i prarodiče z tátovy strany, ale ti většinou mlčeli a moc nemluvili.
Přijeli i mé tři tety odtud z Manchesteru, pár strýčků a dokonce i mámin bratranec Jamie.
Jamie byl velmi pohledný. Jako malá jsem do něj byla bezhlavě zamilovaná, protože se mi líbily jeho blonďaté kudrlinky a široký úsměv.

,,A jak je ve Švýcarsku, dědo? Moc se mi po tom všem stýská,'' posmutněla jsem a děda si povzdechl.

,,Jde to, jde. Ale šlo by to lépe i s tebou, má drahá. Čekám na to, až mě a babičku poctíš svou návštěvou.'' Zadíval se na mě a přimhouřil oči. ,,Jsi tu doufám v pořádku?'' Jeho otázka se mi zabodla přímo do hrudi a provrtávala si vlastní cestičku. Chtěla jsem říct, že ano, ale i přes mé herecké schopnosti děda vždy poznal, že se něco děje.

,,Jak kdy, dědo,'' šeptla jsem. ,,Čekala jsem celkově něco víc. Od lidí na škole, od učitelů, od Harryho.'' Ani jsem si neuvědomila, že děda neví, o koho se jedná. ,,Myslela jsem, že ho dokážu změnit, že bude lepší díky mně. Ale akorát se všechno zhoršilo. Já jsem to zhoršila.'' Zaťala jsem na moment pěsti a párkrát zamrkala.