And yet so different - ff - H.S.

And yet so different - CHAPTER #62

Probudila jsem se s bolestí v zádech a s tichým syknutím se vyhoupla do sedu. Promnula jsem si citlivá místa na lopatkách a pak se rozhlédla kolem sebe. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, kde to jsem. Sjela jsem pohledem na postavu vedle sebe a hrklo ve mně. Vzpomněla jsem si na obrazy z minulé noci a zrudla.

Na dece pod námi byl zaschlý flek od krve a kousek opodál roztržený obal od kondomu. Promnula jsem si obličej a pak se kupodivu usmála. Měla jsem z neznámého důvodu dobrou náladu, protože mi přišlo, že jsem konečně udělala něco sama. Něco, co bylo jen pro mě a pro Harryho.

Zkontrolovala jsem hodiny a oddychla si, když jsem zjistila, že máme ještě tři čtvrtě hodiny čas, než začne škola. Jemně jsem šťouchla do Harryho, abych ho probudila, a on se neklidně zavrtěl. Políbila jsem ho na nos a on konečně otevřel oči. Párkrát zamrkal a pak unaveně vydechl.

,,Kolik je hodin?'' zeptal se a promnul si načervenalé acháty.

,,Za čtyřicet pět minut bychom měli být ve škole,'' odvětila jsem a Harry otráveně vzdychl.

,,Nechce se mi,'' zabrblá si pro sebe a vyhoupne se do sedu.

,,Mně taky ne,'' přiznám a pak se v duchu napomenu. Škola je jedna z nejdůležitějších věcí v mém životě přeci. Já se do ní musím těšit.

,,Jo, ale musíme tam kvůli tý pitomý zkoušce,'' připomněl mi Harry. Došlo mi, že tu nemám normální oblečení a povzdechla jsem si.

,,Jo, to musíme. Odvezeš mě do kampusu? Musím se převléct,'' vysvětlím ihned a Harry kývne na souhlas. Oba dva vstaneme, já zabalená do deky a Harry odhalený. Syknu bolestí, protože mi zapulzuje v klíně a Harry překvapeně zvedne obočí.

,,Děje se něco?'' zeptá se starostlivě.

,,Ne, jen,'' zase se opatrně posadím. ,,Asi nemůžu chodit,'' zamumlám a snažím se bolest zklidnit tak, že si kolena přitáhnu k bradě.

,,Jakto?'' nechápe Harry a skloní se ke mně. Když to pochopí, zakleje na svůj účet a prohrábne si vlasy.

,,Kurva, měl sem to tušit,'' řekne si pro sebe naštvaně. ,,Ke konci sem to přehnal.'' Zatváří se provinile a já si vybavím prudké přírazy, při kterých jsem pomalu ani nevnímala, kde jsem. Věděla jsem, že to nějaké následky mít může, ale líbilo se mi to.

,,Ne, to je dobré. Zvyknu si,'' ujistím ho a pokusím se vstát. Silně si skousnu ret a pokusím se vyjít do vedlejší místnosti. Po pár krocích se ale musím zastavit, protože se bolest přemístí i do podbřišku. ,,Au,'' šeptnu a Harry to uslyší. Dám si ruku před pusu a on zatne pěsti.

Dojde ke mně a něžně si mě vezme do náručí. Vyjeknu, protože to nečekám, ale nechám se donést do místnosti s nedomalovaným aktem. Harry mě opatrně položí na zem a podá mi oblečení. Sám se taky oblékne a já se pak zeptám, jestli tu ten obraz necháme.

,,Ne, vezmu to do auta. Fakt nechci, aby mě tu očumovali cizí lidi,'' odpoví a vezme ho k sobě.

Pak mě mlčky zase popadne a dojde se mnou k autu. Odemkne dveře a i přes mé protesty mě stále nepouští, teprve až dosednu na koženou sedačku, odtáhne se.

,,Dobrý?'' ujistí se. Kývnu a natáhnu se po zapínacím pásu. Když se Harry nedívá, zavřu oči a v duchu se snažím utlumit bolest mezi stehny a pod břichem.

Dojedeme před kampus a Harry mě opět vezme. Vyjde se mnou schody až k mému pokoji a ani jednou na sobě nedá znát, že by to pro něj mohlo být namáhavé. Když zastaví u dveří do pokoje, dám si prst před pusu a nahlédnu dovnitř jako první. Maya už je pryč, takže si oddechnu a všourám se do pokoje.