And yet so different - ff - H.S.

And yet so different-CHAPTER #25

Again school

   Ráno mi bylo mizerně. Pod očima jsem měla tmavé fialové kruhy, bolela mě hlava a neustále jsem přemýšlela nad tím, co se na Stylesově chatě vlastně stalo.
Poprvé jsem použila trochu světlého korektoru od Emmy na ty hrozivé pytle uprostřed tváře, které přímo bily do očí.
Vlasy jsem si svázala do drdolu a s rukou před ústy si zívla, byla jsem opravdu unavená, protože jsem se skoro vůbec nevyspala.
Na sebe jsem si vzala jen bílý rolák s dlouhým rukávem a béžové džíny. Obula jsem si Vansky a zamířila na druhou stranu školy, protože jsme měli literaturu.

Nevím, proč jsem se zapsala skoro na všechny předměty, vždyť například chemii vůbec nepotřebuji ke svému vzdělání. Nebo S, proč mi ji mamka doporučila, když ten předmět je jen pro ty, co se chtějí stát sexuology či gynekology?
Tahle škola mě začínala víc a víc zklamávat.
Bylo tu všechno, od fyziky až po přírodní vědy, aby si každý student mohl zvolit svůj obor.
Mohli jste se tu stát herci, zpěvačkami, tanečníky, umělci i profesionálními sportovci.
Mohli jste být dalším slavným chemikem nebo studovat paleontologii, a to jste chodili jen na jednu školu.

Já chtěla být herečkou, chtěla jsem hrát, to byl můj jediný sen. Opustila jsem i myšlenku jít na práva, což bych tady také mohla navštěvovat, protože tu byly hodiny na to určené.
Bylo tu všechno, obrovský rozhled všech oborů. Proto byl celý pozemek tak obrovský a já si ho v brožurce tak nepředstavovala.

Sedla jsem si pro změnu do zadní lavice a připravila si. Emma s Edwardem mou odtažitost nekomentovali a sedli si dopředu. Picta fiver byla na svém místě a o něčem hlasitě konverzovala. Zaslechla jsem jen nějaké útržky rozhovoru, že se bude konat 1. prosince, jako každý rok, nějaký ''GCF'', z čehož jsem odvodila, že to bude další příležitost pro to se opít. Což není nic pro mě.
Koutkem oka jsem zahlédla, jak se na mě Harry dívá, ale pevně jsem hleděla před sebe a ani se neotočila.

*

,,Co je to ten GCF?'' zeptala jsem se Emmy, když jsme šly po chodbě ke skříňkám. Nebavila se o tom totiž jen Picta fiver, ale i jiné spolky.

,,Myslíš Go car fest?'' odpověděla mi otázkou Emma. ,,To je každoroční pouliční závod, kterej pořádá francouzský spolek ''Gang de rue''. Sejdou se všichni, co mají rychle auto a umí dobře řídit. Závod je ve středu, což je za dva dny, půjdeš?'' zeptala se mě a obě naráz jsme si otevřely svou skříňku.

,,Nevím, není to nic pro mě.'' Pokrčila jsem rameny a utáhla si drdol.

,,Pojede i Harry. Jako každý rok,'' řekla, jako by nic. Přivřela jsem oči a otevřela ústa, abych něco namítla, ale její pobavený úšklebek mě umlčel.

,,Jsi hrozná, Em!'' zasmála jsem se a bouchla ji do ramene.

*

Chodit vedle něho, sedět v jeho blízkosti a míjet ho na chodbách, je ještě horší, než kdyby na mě neustále pokřikoval a utahoval si ze mě.
Ani jednou jsem se na něj už nepodívala.
Nechtěla jsem čelit těm dvěma malachitům umístěných v jeho očích. Jeho pohled se mi silně provrtával pod kůži, cítila jsem to.
Nejhorší bylo umění. Seděl těsně za mnou a jeho horký dech jsem cítila až na krku.
Jednou jsem to už málem nevydržela a otočila se, ale naštěstí mě zachránil učitel, když přišel k mé lavici, aby zhodnotil můj výkon.

Na pokoj jsem přišla úplně vyřízená a snažila se ještě učit, i když mi víčka už začala klesat. Celý den jsem jen prozívala a snažila se soustředit, což je u mě nezvyklé, protože se věčně hlásím a jsem aktivní.
Dneska jsem to ale vzdala a šla si brzo lehnout.
Jakmile jsem ale zavřela oči, zjevil se zase přede mnou.