And yet so different - ff - H.S.

And yet so different-CHAPTER #41

   Zase jsem se musela vrátit do starých kolejí. Škola, divadlo, herectví, malba, teď už i zpívání, a odtažitost od Harryho. Což bylo ze všeho asi nejtěžší.
Dylan měl pravdu. Lisa se odstěhovala k O Barbies a mně se tak uvolnil pokoj. Sice nemám ráda samotu, ale lepší než blonďatá hanebnice!

Harryho úkolem teď bylo sehnat posledního člena Picta fiver. Po prvním pololetí by se měli nabírat noví studenti, tak se třeba někdo najde.
S Edwardem to teď všechno bylo nějaké divné. Vyptával se mě na Harryho, jako by něco tušil, a vždycky, když jsem řekla, že je vše v nejlepším pořádku, úplně se rozzářil. Copak se jeho zášť ke spojení Já a Harry vytratila?
Ještě nedávno nemohl uvěřit tomu, že jsme si blíže, a teď by nás klidně dával dohromady.

Zastavila jsem se u dveří jeho pokoje a zaklepala. Otevřel skoro okamžitě a široce se usmál.
Vzal si věci a společně jsme vyrazili na literaturu. Sedli jsme si na naše místa a bavili se o Edwardově návštěvě doma.
S tátou to má teď prý těžké, protože je neustále v práci. Uprostřed rozhovoru nás vyrušil stydlivě Dylan.

,,Ahojky,'' pozdravil nás mile. Objal mě a pak i Edwarda. Ten vypadal překvapeně, ale u Dylana je tohle chování normální. ,,Můžu k Vám?'' zeptal se.

,,Jasně.'' Posunula jsem se o jedno místo dál a Dylan si sedl mezi mě a Edwarda.

,,Tak jak bylo?'' Dylan se podíval nejdříve na mě, pak na Eda a nakonec zase na mě.

,,Šlo to, Dyle, co ty?'' odpověděl mu nejprve Edward.
Dylan se rozpovídal o víkendu stráveném u babičky a všichni jsme se zasmáli, protože když nám líčil, co všechno mu babička vnutila k jídlu... no, známe babičky.

,,Zdravím Vás.'' Učitelka Bloodworthová vešla do třídy a na podpatku se otočila před tabulí čelem k nám. Vlasy měla opět svázané v těsném hustém uzlu a rty přetřené pastelově růžovou rtěnkou. ,,Dnes bych byla ráda, abyste si každý vybral báseň, nejlépe od nějakého známějšího autora, ale nebude mi vadit ani vlastní práce či někdo neznámý, alespoň objevíme nové talenty. Do příštího pondělí, mládeži, je to jasné?'' Většina ze třídy otráveně vzdychla a Harry dokonce zaklonil hlavu a tiše zaklel. Tak tiše, že jsem to slyšela i já na druhé straně třídy.
,,Pane Stylesi, sdílejte to nadšení raději v duchu,'' napomenula ho učitelka a on se ušklíbl. Zacukaly mi koutky a i Harry se pobaveně usmál, když zahlédl můj výraz. ,,Tak se podíváme, komu by to dneska slušelo u tabule.''

*

,,Já to nechápu! Ta učitelka mě nemá ráda! Vždycky vyvolá jenom mě!'' protestoval popuzeně Dylan, když jsme mířili po chodbě ke skříňkám.

,,Možná to bude proto, že jsi se jí líbil, a ona teď zjistila, že o ni vlastně nemáš zájem,'' řekla jsem zcela vážně a Edward vyprskl smíchy.
Přidala jsem se k němu a Dylan našpulil ret.

,,Jen si ze mě dělejte srandu, ono se Vám to vrátí!'' Zavrtěl hlavou, ale uchechtl se.

,,Liv?'' Otočila jsem se a spatřila tátu, postávajícího u dveří sborovny.

,,Tati? Stalo se něco?'' navázala jsem otázkou a on zavrtěl hlavou, ale ukázal mi, abych šla k němu.

,,Omluvte mě, pak si Vás najdu,'' řekla jsem klukům a doběhla k tátovi. Zmizela jsem s ním v kanceláři a sedla si do už dobře známého křesla. ,,O co jde, tati?'' zeptala jsem se ho a táta si založil ruce na prsou.

,,Mamka volala.'' Aha. ,,Nevím, co se stalo, ale ráda by Harryho pozvala na večeři. Kdy by mohl?'' Párkrát jsem zamrkala. Co prosím?

,,No...,'' zamyslela jsem se. ,,Asi v pátek? Zeptám se ho.'' Táta spokojeně kývl a usmál se.