And yet so different-CHAPTER #29

7.5K 427 49
                                    

Sunday

Vůbec se mi nechtělo vstávat. Před očima jsem měla stále obraz Harryho, jak polonahý vybíhá z domu, a bylo mi z toho jednoduše špatně. Začínala jsem mu věřit. Myslela jsem si, že je jiný. Lepší, než jak ho ostatní popisovali. Ale není. Je to stále ten samý Harry Styles, jakého jsme v září ve školní jídelně rozebírali s Emmou a Edwardem.

Podívala jsem se na hodiny a překvapeně zamrkala, když na nich bylo půl jedné. Emma ve své posteli ještě nebyla, ale to se dalo čekat, a tak jsem si mohla dát dlouhou nerušenou sprchu.
Převlékla jsem se do šedých tepláků, protože bylo téměř evidentní, že dnes nikam nepůjdu, a pastelově fialového svetru. Vyšla jsem z koupelny a zasekla se v pohybu.

,,Harry? Co tu děláš?'' zeptala jsem se potetovaného kluka, který seděl na mé posteli a tvářil se nekompromisně. Po mých slovech vstal a udělal malý krok vpřed.

,,Přišel sem si promluvit,'' řekl klidně. ,,Musíš mě vyslechnout, fakt. Já-'' odmlčel se. ,,Do prdele! Jo, zase škemrám vo omluvu, ale-''

,,To máš pravdu, Harry. Zase škemráš. Zase něco chceš. A co je na tom nejlepší? Chceš to ode mě!'' přerušila jsem ho a založila si ruce na prsou.

,,Jiskřičko,'' oslovil mě tiše. ,,Odpusť mi to.'' Uhnula jsem pohledem a posmutněla.

,,Neměl bys tu být,'' řekla jsem mu na to a on se zamračil. Zatnul pěsti a klouby na rukou mu zbělaly.

,,Můžeš mě, kurva, poslouchat?! Říkám tím, že tě potřebuju! To to pro tebe nic neznamená?!'' přidával na hlasitosti a ve tváři měl zlomený výraz.

,,Ne,'' hlesla jsem a odvrátila hlavu úplně. Zadívala jsem se do zdi před sebou a čekala, až odejde. Chvíli za mnou ještě stál a byl slyšet jeho zrychlený dech, ale nakonec se otočil a naštvaně odešel. Nezapomenul prásknout dveřmi a zařvat něco sprostého na celý kampus.

Monday

  Tentokrát jsem vstala opět brzo a usmála se na Emmu, která se ještě převalovala v posteli. Včera se mě neptala, proč jsem tak rychle opustila ten večírek, ale občas si mě zkoumavě prohlížela a ptala se tak, jestli jsem v pořádku.

Vzala jsem si na sebe bílou košili, růžové kalhoty a na nohy si obula své milované černé conversky. S Emmou jsme automaticky zamířily do učebny literatury a sedly si vedle Edwarda. Ten se na mě přátelsky usmál a objal mě.

,,Jsi v pohodě?'' zeptal se ustaraně, když jsem mu zavrtala obličej do ohybu mezi ramenem a krkem. Zavrtěla jsem hlavou a on mě pohladil po zádech. ,,Bude to fajn, neboj,'' ujistil mě, když jsme se od sebe odtáhli. Usmála jsem se na něj a sedla si směrem k tabuli.

Ucítila jsem na sobě však něčí pohled, a když jsem se tím směrem podívala, spatřila jsem Harryho, jak nenávistně propaluje Edwarda, který měl ruku kolem mých ramen. Svěsila jsem hlavu a ignorovala ten palčivý pocit, jejž způsobovaly dva Harryho zelené drahokamy.

*

,,Musím říct, že jsem velice zklamaný,'' začal mluvit pan Wooley,  učitel historie. ,,Byl jediný plný počet bodů, a ten dostala slečna Sparksová.'' Na stůl mi položil bezchybný test a já se pro sebe usmála. ,,Gratuluju.'' Kývl na mě. ,,Jinak jsem psal samé hrůzy!'' Jindy tichý a milý kantor, mrsknul se zbytkem testů o stůl a zatvářil se velmi podrážděně. ,,Harry Styles!'' zaburácel nahlas. Harry sebou trhl a s nechutí se zvedl. ,,Vy jste do testu nenapsal vůbec nic! Řekněte mi, jak je to možné?''

,,No...'' Harry se zapřemýšlel. ,,Asi mě nic nenapadlo?'' odpověděl mu otázkou a učitel zatnul čelist.

,,Aha. A copak je toho příčinnou?'' ptal se dál.

And yet so different - ff - H.S.Kde žijí příběhy. Začni objevovat