And yet so different - ff - H.S.

And yet so different - CHAPTER #75

  Harry odešel do jednoho malého obchůdku vedle hotelu, aby nám koupil něco dobrého na zub, když zazvonil telefon. Myslela jsem si, že je to od recepce, třeba právě Harry, protože si zapomněl mobil a chtěl mi něco sdělit.
Jednou už to udělal, ale nesděloval mi nic podstatného, pouze mi oznámil, že mě miluje, a pak se za pět minut vrátil s pytlíkem bonbónů. Takový už Harry byl.

Telefon jsem samozřejmě zvedla. Ozvalo se praskání a poté odkašlání.

,,Halo?'' přerušila jsem ticho jako první já. Člověk na druhé straně si pro sebe něco zašeptal, ale co, to jsem mu nerozuměla.

,,Liv? Liv Sparksová? Jsi to ty?'' oslovil mě známý hlas Desmonda Stylese a já kývla, než mi došlo, že to nemůže vidět.

,,Ano, já,'' odtušila jsem a zamračila se, protože mi došlo, že jeho hlas zní nejistě.

,,Kde je Harry? Nebo spíš, kde jste oba dva?'' ptal se dál a já se podivila, že to neví.

,,Přece v Americe. Harry Vám to neřekl?'' divila jsem se.

,,Ne, to tedy ne. Myslel jsem, že po tom výjezdu do Švýcarska už nikam nepojede. Myslel jsem, že oba zůstáváte v Londýně,'' reagoval, zaskočen mou odpovědí.

,,Ne, Harry nám koupil lístky na 14 dní. Jsme v New Yorku,'' vysvětlila jsem a pan Styles si unaveně povzdechl.

,,Myslel si, že před tím uteče,'' zamumlal si pro sebe a já se toho chytla.

,,Před čím by měl utíkat?'' zeptala jsem se pro změnu já a posadila se k oknu. Zadívala jsem se na několik budov, které byly z okna vidět.

,,Takže o tom pořád nevíš? Pořád ti to Harry neřekl?'' odpovídal mi otázkami a mně už začínalo pěkně štvát, jak mě napíná.

,,Myslím, že ne, nebo možná ano. Je to něco důležitého? Protože Harry mi říká většinu věcí.'' Nohy jsem si dala do tureckého sedu a stále upírala pohled z okna. Žluté taxíky zastavovaly na každém rohu, aby mohli nastoupit ti, kteří se nehodlali trmácet pěšky. Zahlédla jsem i pár cyklistů, kteří vypadali jako mravenečkové v té velké koloně aut.

,,O tomhle ti zjevně ještě neřekl, i když jsem ho varoval. Ví to už přece několik měsíců,'' řekl nechápavě pan Styles a Liv na sucho polkla. Najednou jí byla hrozná zima a musela své tělo obejmout oběma pažemi.

,,Pane Stylesi, o co jde?'' položila mu otázku, jejíž odpověď měla prozradit vlastně úplně všechno.

,,Ať ti to řekne sám Harry. Já se mezi vás plést nechci. Zítra ať je zpět v Londýně, prosím, musí si sbalit všechny věci.'' Nerozuměla jsem mu. Harry někam jede? To by mi přeci řekl a nejezdili bychom sem, ne?

,,Počkejte!'' zadržela jsem ho dříve, než to stačil ještě položit. Rychle jsem oddechovala a oči mě pálily, protože jsem tušila, že se děje něco hrozného, něco, co zkazí úplně všechnu krásnou atmosféru mezi mnou a Harrym. Nic jsem ze sebe ale nevypravila, protože to nešlo.

,,Moc mě to mrzí, Liv. Možná, kdyby ti to řekl, mohla si být teď šťastná s někým jiným.'' Tímhle hovor ukončil a mně v ruce zůstalo jen hluché sluchátko.

Seděla jsem pořád na tom samém místě. Pohled přišpendlený ke sklu, za kterým se rozprostíral New York. Ten samý New York, do kterého jsme s Harrym přijeli a v kterém jsme byli šťastní.

,,Sem tady! Dostali sme jeden balíček buráků zdarma, protože prodavačovi se líbily moje tetování. Dobrý, ne?'' Harry vtrhl do pokoje s velkou dávkou pozitivní energie a v ruce třímal několik plastových balíčků. Když si všiml, jak se tvářím, pozvedl tázavě obočí.