And yet so different - ff - H.S.

And yet so different - CHAPTER #57

Monday

Zítra je Harryho oslava. Zítra nastává den D a já mám už teď žaludek jako na vodě. Nemluvě o tom hrozném snu, co se mi zdál. Kdyby tam nebyla Maya, asi bych se psychicky zhroutila. Jen mě zklamal fakt, že Harry odešel. Ale asi měl dobrý důvod.

Oblékla jsem se, jemně nalíčila a jako každé pondělní ráno zamířila na literaturu. Maya mi byla v patách, ale ještě něco neodkladného řešila na mobilu. Určitě projížděla twitter, jak měla ve zvyku. Pokroutila jsem nad tím hlavou, chytla ji za ruku a táhla ji se smíchem za sebou.

Společně jsme došly do učebny literatury a sedly si k Dylanovi. Obě nás objal a začal něco povídat o úzkých džínách. Dylan totiž nic jiného nenosí. Poslouchala jsem ho na jedno ucho a tím druhým to vše vypouštěla ven, čili jsem vlastně nic nepochytila, ale koukala jsem se na místo, kde seděl Harry, takže se to zčásti dalo pochopit. Kluci z Picta fiver zarytě mlčeli, nesmáli se a ani nepokřikovali, jako obvykle. Mohla za to určitě ta událost s Glorií, protože Harry se na ně díval se znechucením.

Jediný Shawn vtipkoval s nějakou kudrnatou holkou a zubil se, což mě přinutilo se usmát. O tom polibku jsem s ním už nikdy mluvit nechtěla. Bylo to něco, co mělo zůstat jen mezi námi. I Harry měl svá tajemství, tak proč bych je nemohla mít já...

Otevřely se dveře a učitelka Bloodworthová došla k tabuli za hlasitého klapání svých vysokých podpatků. Tvářila se jako vždy přísně a skoro nepřátelsky. Jakmile se zastavila před svým psacím stolem, všichni ztichli. Ta ženská si dokázala udělat pořádek.

,,Mládeži,'' oslovila nás. ,,Byla bych Vám vděčná, kdybyste dnes udrželi svá ústa zavřená a v tichosti sepsali sto vašich přání. Neptejte se mě proč to po Vás chci, ani proč je toho tolik, ale udělejte to. Máte na to celou hodinu. Na konci vybírám,'' oznámila nám stručně a dál se k tomu nevyjadřovala. Překvapeně jsem zamrkala a rozhlédla se po ostatních. Vypadali stejně zaskočeně jako já. ,,Papíry rozdá Niall,'' dodala nakonec a blonďatý člen Picta fiver si hlasitě povzdechl. Pak namáhavě vstal a došel k učitelce, která mu podala celý stoh papírů.

Když po schodech vystoupal až ke mně, svěsil hlavu a vypadal posmutněle. Mračila jsem se, ale i tak jsem tušila, že on mi ublížit nechtěl. Ale pořád s tím souhlasil. Nepostavil se Glorii. Proto mě zklamal.

,,Liv, mohl bych-''

,,Nialle, teď ne. Vlastně... Zkus se mi nějaký čas vyhýbat,'' poradila jsem mu chladně. ,,I Louis a Liam.'' Převzala jsem si od něj čistý papír a dál si ho nevšímala. Vypadal zdrchaně a mně ho bylo přese všechno líto. I tak jsem mu nemohla hned tak odpustit.

,,Jen chci, abys věděla, že mě to mrzí a že tě mám rád,'' zašeptal a podal papír i Maye a Dylanovi. Pak se vytratil a já si povzdechla. Jeho přiznání mě ale zahřálo u srdce.

Sto přání? To je dost. Ale... já už si nějak poradím.

Přála bych si:

1. Stát se slavnou herečkou.

2. Zapadnout mezi lidi, kteří mě nedokáží přijmout takovou, jaká jsem.

3. Stoprocentně důvěřovat pro mě důležitým lidem.

4. Žít bezstarostný život.

5. Další radu od svého dědy ve Švýcarsku.

6. Být lepší pro lidi, které mám ráda.

7. Vrátit čas.

8. Pomoci všem, kteří tu pomoc opravdu potřebují.

9. Dosáhnout své vysněné budoucnosti.