And yet so different - ff - H.S.

And yet so different - CHAPTER #69

S Harrym jsme dnes nešli do školy, protože jsme potřebovali být brzo na odběrech krve. Nakonec s námi jel i Shawn, jelikož nehodlal chybět u celé akce zvané ''Edwardovi něco je''. Název toho jsem si právě vymyslela, ale to nevadí... Také hodlal darovat svou krev a zkrátka a jednoduše jsme ho s sebou vzít museli, protože se ho to také týkalo.

,,Cejtím se tu bejt trochu navíc,'' zamručel, když jsme nasedali do auta a Harry mě dlouze políbil, jak už měl ve zvyku.

,,Promiň,'' omluvila jsem s červenými tvářemi a Harry na něj významně mrkl. Měla jsem radost, že se ti dva tak spřátelili a neválčili mezi sebou, jako tomu bylo ještě nedávno.

,,Je vám ale jasný, že nám Harryho fotřík neuvěří, jakmile Edwara uvidí? Protože mně se zdá bejt docela v cajku,'' poznamenal Shawn, jakmile jsme vyjeli. Musela jsem mu dát za pravdu. Po hrozivém kašli nebylo ani stopy a Edward vypadal jako dřív. Tedy až na vlasy, způsob oblékání a jeho vyjadřování.

,,Přece to celé neodvoláme, Shawne. V nejhorším prostě jen přispějeme na charitu a půjdeme,'' odbyla jsem ho, ale to Shawnovi zjevně nestačilo.

,,Stejně je to celý divný, ještě před pár dny sem myslel, že pojde.'' Zavrtěl hlavou a Harry pokrčil rameny.

,,Takový nemoci sou. Prostě se na pár chvil vypaří a pak zase vrátí,'' reagoval nezaujatě a Shawn nasadil významný pohled.

,,Odkdy jsou neurologové vševědoucí?'' dobíral si ho a Harry protočil očima.

,,Od tý doby, co se jím chci stát já,'' trumfl ho a já raději pustila rádio, než se ti dva začali zase nehezky dohadovat.

Když jsme dorazili před ohromnou budovu, kde Harryho a Edwardův otec pracoval, trošku jsem znejistěla. Už jsem se ale nemohla dál rozmýšlet, protože mi Harry otevíral dveře, abych mohla vystoupit. Ruku v ruce jsme se vydali k hlavnímu vchodu a Shawn šel vedle mě.

,,Ty vole, jestli se to posere a tvoje dvojče na nás bude křičet, jaký sme zasraný kreténi, zdrháme!'' rozhodl Shawn, když jsme nastupovali do výtahu, a já se musela zasmát.

,,Platí. Teď ještě vymyslet únikové slovo,'' zapřemýšlela jsem se a Shawn se ke mně přidal.

,,Co třeba soufflé?'' navrhl Harry a já pozvedla nechápavě obočí.

,,Proč zrovna soufflé, Harry?'' otázala jsem se ho a založila si ruce na prsou. Shawn se začal tiše pochechtávat a Harry zvedl jeden koutek rtů nahoru.

,,Bylo to první, co mě napadlo,'' hlesl jednoduše a já dala oči v sloup.

,,Myslím, že bude trochu divný, když zařveme soufflé a pak začneme zdrhat,'' konstatoval Shawn a já mu dala se smíchem za pravdu.

,,Třeba si budou myslet, že jsme ho nechali péct v troubě a musíme se honem vrátit domů,'' řekla jsem a všichni jsme naráz vyprskli smíchy nad celou tou nesmyslností. Tak to dopadá, když jste opravdu nervózní a už ani nevíte, co jste původně chtěli řešit.

Vystoupili jsme z výtahu a dlouhou chodbou mířili ke dveřím, které se nacházely až úplně na konci. Za nimi musela být kancelář pana Stylese. Vzpomínám si, jak mi kladl na srdce, abych mu tykala... Doteď mi to přijde divné. Tykat někomu, kdo je takhle dospělý a moc ho neznám.

Harry zabušil hlasitě na dveře a já na něj vytřeštila oči. Mávl nad tím rukou a jen se opřel o stěnu vedle sebe. Otevřela nám vysoká blondýnka v sukni, lodičkách a s tmavě rudými rty.

,,Zdravím,'' pronesla opravdu nemilým tónem a mně si změřila povýšeným pohledem. ,,Olivie,'' zamumlala si pro sebe a poté ohrnula svůj červeně namalovaný ret. Odkud ta mě zná? Není to snad další holka na Harryho tučném seznamu z minulosti?