And yet so different - ff - H.S.

And yet so different-CHAPTER #7

Sunday

   Asi jsem jedna z mála, kdo má rád neděle, kvůli tomu, že příští den je zase škola. Včera jsem si udělala všechny úkoly, čili mi dnes zbývá čas na praní.
Zjistila jsem, že tu ve škole je prádelna přístupná všem, a tak jsem si připravila všechny věci, které dnes budu prát.
Trička jsem oddělila od ponožek a spodního prádla, a postupně vše naskládala do velkého koše. Em se ráno vypařila, takže jsme si nemohly promluvit, ale nějak mi to nevadí. Cítím, že vhodná příležitost k mluvení bude lepší až někdy v týdnu.

Popadla jsem prádelní koš a zamkla za sebou pokoj. Překvapilo mě, že na chodbách bylo hrobové ticho a nesetkala jsem se ani s jedním člověkem. Nejspíš si chtějí co nejvíce užít na mejdanech a bůh ví, kde ještě. Přísahám, že já už ani na jeden nepáchnu!
Podle značek jsem se dostala do přízemí, kde jsem vstoupila do označených dveří cedulkou, na které stálo přesně to, co jsem potřebovala. Vyhlídla jsem si nejvhodněji vypadající pračku a koš položila na malý pultík, sídlící veprostřed místnosti.
Do vybrané pračky jsem naházela všechno, krom bílého oblečení, a nastavila patřičnou hodnotu. Zbylé hadříky bílé barvy jsem šoupla vedle a oprášila si ruce od pracího prášku.

,,Olivie!'' ozvalo se za mnou nepřátelským tónem, který jsem ihned poznala.

,,Copak, Harry?'' zeptala jsem se stejně podrážděně a ani se neotočila. ,,Myslím, že po včerejším rozhovoru si už nemáme co-''

,,Tak hele, milá Olivie,'' přerušil mě hrubě Harry a prudce mě otočil svým směrem. Než jsem se nadála, byla jsem přitlačená na stěnu.

,,Neříkej mi Olivie!'' vyplivla jsem znechuceně.

,,Teď mluvím já,'' ignoroval mou poznámku. ,,Olivie,'' doplnil se s úšklebkem. ,,Něco ti řeknu, ty hrdinko.
Tím, co si mi včera řekla, si si mě pěkně rozeštvala, jelikož nikdo, opakuju nikdo, se neodvážil přede mnou mluvit o pojebaný mateřský lásce a mojí rodině. Udělám ti z života peklo, Olivie. To si piš! Možná si chytrá, ale ten svět, ve kterým žiju, neznáš tak dobře jako všichni tady. Potopím tě na dno, Sparksová! Ono tě naučí, jak se chovat ke Stylesovi!'' procedil mi skrze zuby do tváře. Naskočila mi husí kůže a na sucho jsem polkla. Svou dlaní mě pořád pevně držel, čili jsem se nemohla vůbec hnout.

,,Měla jsem pravdu, že ano?'' otázala jsem se po chvíli mlčení statečně, nevědě, co všechno riskuji. ,,To třetí byla pravda. To je ten důvod.'' Stisk jeho ruky zesílil a až po ukrutné bolesti ustal.

,,Vyhýbej se mi! Jinak to nedopadne dobře,'' zašeptal výhružně a jeho vysoká postava zmizela ve dveřích. Pohladila jsem si postižené místo, za které mě tak dlouho držel, a snažila se potlačit slzy. Promnula jsem si vlhké oči a pro jistotu znovu polkla. Co tohle pro pána boha bylo?

Ozvalo se pípnutí, oznamující, že je prádlo doprané, a tak jsem ho s chmurnými myšlenkami opět naskládala do koše. Vím, že jsem měla pravdu. Musela jsem ji mít.

Monday

  Ráno jsem se zamračeně vyštrachala z postele a šla se rychle připravit. Zapletla jsem si dlouhý francouzský cop a oblékla si světle růžové džíny a bílou halenku.
Učení jsem měla už dávno připravené ve své tašce, a tak jsem si ji při odchodu jen zběžně přehodila přes rameno.
Zamířila jsem do učebny literatury a usedla vedle Edwarda.
Hezky se na mě usmál a zeptal se mě na typickou otázku, jak jsem se měla o víkendu. Obloukem jsem se vyhnula večírku a nakonec jsme skončili u rozebírání jeho dvou strávených dní.

,,Víš, napadlo mě,'' začal Edward. ,,Nechtěla by si dnes po škole zajít na kafe? Vím, že máš hodně učení, ale rád bych tě lépe poznal. Moc toho o tobě nevím, tak třeba... možná, co?'' vykoktal ze sebe a já se nesměle pousmála.