And yet so different - ff - H.S.

And yet so different - CHAPTER #43

Drahá Liv,

přemýšlel jsem, co napsat, protože mi přijde, že ke všemu důležitému jsem se už přiznal. Rozhodl jsem se, že odjedu na praxi za tátou a zkusím si trochu rozšířit obzor ve světě obchodu. Řeknu ti, že mě zaskočilo zjištění, že Harry si našel dívku, jako jsi ty. A nejspíš mi bude chvíli trvat, než si zvyknu, ale zvládl jsem se smířit i s horšími věcmi.

Nemohl jsem odjet bez toho, aniž bych ti zanechal tenhle dopis. Nevím, jak dlouho budu pryč, počítám pár měsíců. Chci, aby si věděla, že tě obdivuji za to, že si Harryho dokázala takhle ''změnit''. Nikdy vztah neměl. Ty jsi to s ním zvládla a máš můj velký obdiv.
Když jsi včera řekla, že by sis přála milovat jen jednoho člověka, rozbušilo se mi srdce. Cítil jsem se jako vítěz, že jsem to dokázal. Že jsem docílil toho, aby si mi opětovala svoje city, ale není to pravda... Nezvládl jsem nic. Možná, že mě máš ráda, a možná i víc než jen to, ale nikdy ke mně nebudeš cítit to, co k Harrymu. Kvůli němu si totiž porušila své zásady. Překonala jsi se a přesto zůstala v jádru úplně stejná. Přeji ti, aby si byla šťastná, a pokud je Harry pro tebe tou příčinnou, pak doufám, že Vám to vydrží, co nejdéle. I když za rok touhle dobou už můžete být každý někde jinde.

Popravdě jsem nikdy nevěřil, že by se Harry mohl kvůli dívce rvát. Ale po tom, co mi zlomil nos, způsobil modřiny, monokly a spousty dalších zranění, jsem pochopil, že kvůli tobě je schopen i takhle ubližovat. Nepřizná ti to. Nepřizná ti, co pro něj znamenáš, Liv, protože to on už nedokáže, ale nesmíš to vzdávat. On ti to jednou řekne, zatím ti to může dávat najevo jen takhle.
Po tom všem, co jsme si navzájem způsobili, ho pořád beru jako svého bratra a přeji mu štěstí. Modlím se za něj, aby to nepokazil a rozhodl se správně.

Vím, že jsi naštvaná, protože tě tu nechávám, stejně jako Em, ale neboj, neopouštím tě napořád. Jen se potřebuji vzpamatovat.
Možná i zapomenout na to, co se poslední měsíce dělo. A práce je nejlepší řešení.
Zvládneš to, Liv. Pokud je Harry opravdu tak výjimečný, že jsi zasloužil tvé city, pak vše dobře dopadne. Věřím tomu.

Zlom vaz, Liv.

S láskou: Tvůj Edward x

Klekla jsem si na zem, ruku si dala před ústa a začala vzlykat. Mohla jsem za jeho odjezd já, a teď mě to opravdu mrzelo.
Měla jsem tolik otázek. Na co narážel? Co mi tím dopisem chtěl naznačit? Teď jsem zmatenější, než kdy dříve. I když za rok touhle dobou už můžete být každý někde jinde.

V kapse mi zavibroval mobil.

Jdeš dneska na zkoušku? - Harry x

Povzdechla jsem si. Nikam se mi nechtělo, ale představení je za pár týdnů a máme co dohánět.

Ano, vyzvedneš mě? - Liv

Promnula jsem si oči a dopis strčila do šuplíku. Pořádně se nad ním zamyslím, až se budu cítit lépe.

Jasně. Co se děje, kotě? - Harry x

Jak to poznal? Vždyť není ani ve stejné budově.

Proč si myslíš, že se něco děje? - Liv

Chvíli jsem netrpělivě vyčkávala, než mi pípla nová zpráva.

Protože mi neposíláš pusy. A to ty děláš. - Harry x

Protočila jsem nad tím oči, ale musela se pobaveně usmát.

Promiň, jen mě mrzí to s Edwardem. - Liv xxx